
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na leden

Zuzana Voznicová

PF 2013

ať přejí nám
ať nikdy nepřejí se
a více nejsou němá

jablka
hvězdami ojíněná

Václav Kummel

Královna ledových rukou

Tvé ledové ruce nězně
pohladí mě jen zběžně.
Chráníš si své soukromí
co na to odpoví mé svědomí.

Z Tvých ledových dlaní
je cítit něha ne braní.
Vím,zdraví chceš mi přát
já ted nemohu jít spát.

Po doteku Tvých ledových prstů
myslíš si,že hned usnu.
Ten smutný sen se ztratí
můj život se zas vrátí.

Tvé ruce dotknou se hned
všechno změníš jen v led.
Tak skonči s tou svou krutostí
do dlaně vlož trochu něžnosti.

Ledových rukou královna
dotykem ted vše urovná.
Odcházíš s pocitem vítězství
ve mě zůstává jen trocha bolesti.

Jarmila Maršálová

Povzdech perutí

Chřestýší vášní uštknuti
vložíme do svých dlaní kód
do kůže stopu vtisknu ti
a z čela utřu slaný pot
když duše pláče pod tělem
léčit tě je teď mým údělem

utíkáš před sebou zbaběle
pohledáš první mělký brod
abys moh lákat do šlápot
vznešené černé labutě

nechci být živým andělem
křídly tě krýt mi není vhod
když lítáš jak o závod
a moje bílé perutě
jsou leda na čištění bot

v tvém nebi hvězd snad minu tě...

Rostislav Antonín

Irská Whisky

Zas říkám si, jako vždycky
Proč nejsem mladší
Irská whisky chutná fantasticky
Ale tvé tělo je sladší

Avšak ne jen sladkost
Je to co mě chytá
I tvé pohlazení
Je nádhera skryta

A když tak myslím na tebe
Říkám si, jak bylo kdysi
Když´s mi život sladila
A s prsty mými hrála jsi si

Zora Šimůnková

Prázdná stránka aneb Tvůrčí krize

Prázdná stránka, to je branka
ke kluzišti.
Vjede slovo,
buch! - a spadne.
Snad to příští...
Nakonec jsi plný modřin.
Ty i slova.
Jenom branka,
ta je stále jako nová...

Januš Adamus

Dva páry motýlích křídel

Při procházce rozkvetlou loukou,
já v dáli spatřil dva motýly,
jenž ladnými tanci křídel,
po vánku, se k nám blížili.
Slunce je měnilo v barevnou duhu
a jejich svatební reje byly tak něžné,
jak opodál chvějící se ve větru pavučina,
plná zlatostříbrných nití,
zkropená kapkami ranního deště.

V tom usedli oba na růžovém kvítí
a předváděli nám úžasnou něhu svými křídly,
jimiž zakrývali svá, láskou roztoužená těla.
Lehký vánek vetru jejích křídla odkrýval
a my onou krásou něžností uchvácení,
ve stejných obětích došli k poznání.
že ona láska ve všech podobách,
vládne tomuto světu.

Dva páry motýlích křídel…

Martin Mašek

Proč nás muže ženy trápí?

Ve škole nás historii zrodu světa učili,
Mnozí by mohli podotknout, že přitom nás skoro i datumi mučili.
I víra má své poznání,
Které se dá zpětně vyložit jako doznání,
chyby Adama, že mu Ráj na zemi nebylo jen pro sebe vhod,
a tak na vzdory etice a dobrým mravům,
podlehl Eviným vnadům.
Jedna malá slabost, tolik velkých škod!!!!
Vyhnání z ráje,
a pro posměvavé Řeky téma k sepsání báje,
Italové složili písničku a Slované pozvedli skleničku.
Už dlouhá léta,
pak se hledá se odpověď na otázku:
Proč potrestal nás muže, že vytvořil ženský rod?.
Kdo může za jejich myšlení,
proč po svatbě z andílka se v dračici promění?
Nikdo z mužů nezná odpověďi,
Stejné zamyšlení i při zpovědi.
Občas nám z nich bolí hlavy,
pak se diví jaká je úleva rozjímat pod hvězdami.
Ze strachu před nimi zajde i sluníčko,
Přitom stačí maličko,
a z ošklivého káčátka změní se v dívku spanilou,
navenek milou i nevinou.
Jsou krásné, sladké jako med.
Jemné jak hedvábí, přesto dopouští se na nás bezpráví.
Jednu větu snad zná každá:
„ Byla bych ráda…
No není to na nás zrada? Našeho ega mužského,
pak nezbývá nalít dvojku čistého,
a opět slyšet dokola:
„ Uznej naši dřinu, jakou mám než ulehnu pod peřinu.
Jak mám v tomto doupěti, vstávat s úsměvem k dítěti?
Uklízím, vařím, krmím malou kašičkou,
A ty se zabýváš ledničkou!
Už mě nemáš rád! Ač tu stojím, stejně pro Tebe zajímavější, jak bude se fotbal hrát.“
Jo ženy , škoda že nejdou přetočit nazpátek,
Jak stydlivé jsou poprvé , když stojíme u vrátek.
Proč nejdou jejich slova vrátit zpátky?
Kdo stojí o tyhle hádky?
Ač si každý muž nad tím hlavu láme, nás pět se dohodlo, že boj vzdáme!
Raději natřu plotové tyčky, na stůl zapálím svíčky.
Zradím své mužské zásady, před obědem
zalezu do vany, ze zahrady přinesu kytice a budu se tvářit mile velice,
proč? Jíst a milovat se přece musí. Že nikdo nevěří?
Ať tedy žít bez žen zkusí!!!!

Franta Š.I.S.O

Pády, návraty a samoty IV

Až naučím se,
vykouzlit ze zeleně trávy,
Tvůj smích a pel,
tím smutkem, jenž mne dáví,
tolik vymazat bych chtěl…

Chtěl z duše bych smýt,
tolik, co se jen dá,
snad abych pochopil,
že je pro co žít...

A milenci, jenž žijí ve vůni
tou něhou času,
polibky respektujíce lásku,
naslouchajíc skřivánčího hlasu
v zapomnění jara…

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Rozpitý čaj na stole

v kuchyni na stole
zamrzl rozpitý
heřmánkový čaj

s lístkem na šňůrce
pohrává si
průvan...

Jan Albireo Kučera

Noc a den

Noc a den
zní mi v hlavě ten flák.
Noc a den
nezbavím se Cole Portera.

Ten něžný úvod
a náhlé fortissimo tvého hlasu
zní a vibruje lebkou,
jako by mi ji Králík
rozechvíval svými paličkami.

It's been the longest
Night & Day.

Olga Matzenka _ Fikrlová

Lednová

Potrhaný Santa Claus
křičící slevami
Na každém rohu
Tak honem honem
nákup značkovýho

Vyhodila jsem ze šuplíku
ubrus s dědou Mrázem
Po mamince

A kde byl ten Jéžíšek?
ptá se mě malá vnučka...

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět