
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na únor

Jarmila Maršálová

Povzdech krásy

Sundám si paruku
odlepím řasy
odlíčím dermacol
prohrábnu vlasy
pod sprchou s kapkami
zkouším si hrát
nechám tě usnout dřív
než půjdu spát
potichu vklouznu ti
pod peřinu...

Až rozlepíš víčka
touha má spád
dýcháš do klubíčka
teplo máš rád
teď pravda jsem celá
maličká lež
znaveného těla
ještě mě chceš?
zaváháš, ale jen
na vteřinu...

Václav Kummel

Na dlani čtverec

Na dlani čtverec
vzdálenost čekání
zkamenělá ticha
nevyvolaných fotek

Zuzana Voznicová

Ponocný

zdál ses mi
v mezaninech podvědomí
ametystový mrak

stín filmového pásu

tisící klapka

obraz se svíjel po zdech
jak břečťan růstem bláznivý

řinčení ticha

svoboda řetězů

na chvíli
byla jsem zpět
ty zimy
kdy jsi v mém břiše
stavěl domy

ponocný
s jiskřením ohně
za nehty

Olga Matzenka _ Fikrlová

Unorová

únor bílý pole sílí
zatímco nám
ubývají síly
vítr kvílí
sníh si s deštěm hraje
večer to nebude jiný
místo tvých rtů
cucám multivitaminy

Franta Š.I.S.O

Pády, návraty a samoty V

Asi jenom dnes,
a možná ještě zítra,
Tvými polibky sycen,
něhou orosená jitra,
jak chvějící země jícen,
nebudu sám.

Až setřu pláč z Tvých tváří,
a poznám, že měl jsem Tě rád,
a slunce, jež vlasy Tvé,
stříbří svou září,
dá pocítit mi bolest a hlad,
odejdu a budu tak strašně sám,
na rtech s chutí Tvých řas,
a stovky let budu z toho žít,
beze smutku a beze krás…
s příchutí Tvého dechu, víno budu pít…

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Šumperk

Šumperk
s barvami krabiček od pastelek
Šumperk
tryskající do oblak
Šumperk
s deštníkem zaschlé vody
s ňadrem Venuše
a krvavými vlasy
Šumperk
s rozsypanými zápalkami
s pupíkem sovy
Šumperk
co tiše pokuřuje
město fontán a kopců
město které mne
vdechuje

Zora Šimůnková

Útěcha

Smutno je mi, smutno je mi
Sedím v práci u okna
Sama jenom sedím tady,
jako ostrov samotná.

Vedle na zdi visí Kristus
a dívá se káravě.
Možná z toho je mi smutno,
dám si hlavu do dlaně.

Najednou se Kristus skloní,
po tváři mě pohladí.
Sedím jako přikovaná.
A on se ptá: Nevadí?

Martin Mašek

Já vytrvám!!!

Už mám zas doma tmu jako v pytli,
Jo, jo těžký život má ten , kdo bez elektriky bydlí.
Sviť aspoň pořádně měsíčku,
ať najdu ledničku.
Hvězdy zas tak málo svítí, proč jim vadí,
že hrabal jsem se v síti?
Malý kabel, trochu štávy,
A je to pro zuřivé reportéry „Téma pro večerní zprávy“.
Finanční rozpočet státu je na zhroucení,
Prý z neplatičů za vaření.
Policie má málo peněz,
proč tedy deset z nich,
strkalo mě do želez?
Paní soudkyně mě s ledovým klidem,
nechala živit půl roku vodou a chlebem.
Malý dvůr, kolem věže.
Pozor je nebezpečný, ať nám neuteče!
Jako černá ovce rodiny, miluji volnost a zelené pastviny.
Proto trpěl jsem a hleděl přes mříže do dálky
a ven pro nejbližší pašoval motáky.
Už se tam nevrátím!
Raději korunu dvakrát v ruce obrátím.
Nebudu svítit, na sporáku jen jednou denně budu vařit,
však uvidí, jak přestane se jim dařit.
„ Jáu , tohle bylo křeslo,
takhle by to tedy nešlo!
Nechám nábytek natřít fosforem,
okna zakryji praporem .
Umýt se budu chodit k jezu,
„ Já vytrvám ,
Já ukáži tomu ČEZU!!!!

Jan Albireo Kučera

Žalozpívám

Ublížil jsem bohyni.
Věčně mladé,
věčně krásné,
věčně (po)milováníhodné.
Po právu jsem zapadl
za její horizont událostí.
Jenže i v černé díře
jejího odmítání
mne bolí
nestálé srdce
i jiné části těla,
které tak dobře znáš.

Božská,
padám ti pod nohy,
zpráskej mne karabáči výčitek,
dál deptej mé ego -
ale nakonec mi odpusť
a nech na mne
zazářit paprsek své lásky.
Vždyť atributem božství
je trestat
i odpouštět

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět