
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na duben

Václav Kummel

Až na mě

Až na mé tělo dopadne tvůj stín
tvá ústa mi razítkují kůži
do misky jsem natrhal pár ostružin
za zády schovávám bílou růži.

Až na mé tělo dopadne zář z tvých vlasů
před spaním je z copu rozplétáš
jen nádech a pak slůvka z hlasu
jenom mě už navždy ráda máš.

Až na mé tělo dopadne jiskra z očí
pokoud ta víčka na chvilku zavřeš
jen políbím tě dlouze do obočí
na mém ramenis hlavou usneš.

Až na mé tělo dopadne tvá vůně
přitul se ke mě at ji ucítím
ještě víc se přitul mé srdce stůně
já ten žár lásky z těla pocítím.

Jarmila Maršálová

Vzduch voní jasmínem

1.
Mlha se rozplyne
je jaro jak by ne
roztáhla svá bílá křídla
vzduch voní jasmínem
čápi nad komínem
v šafránech tvých
jsem se zhlídla

R:
Z rybníka zmizela
ledová krusta
prší a prší
nejenom do bot
teče nám zhusta
studená chodidla
vášeň co prořídla
jen teplo pod hrudí
vzrůstá

2.
Pot záda poleje
není kdo zahřeje
postel je bez tebe pustá
džbán plný vzpomínek
s kocourem na klíně
volám tě lásko má
zůstaň

Zuzana Voznicová

z večera

z večera maminka tesknila
to prý že sousedé po letech
přesekli v polovic zahradu vrátky

končila neděle
slavnostně prázdninová

vlak leštil koleje

dospělé volala fabrik

a kočka drze mourovatá
couvala ve střehu verandou
hřbet ~ naježený most
jen po něm prstem projet
v trolejích článků zajiskřilo

tikalo do vsi tichem

posvícení
zmýleným budíčkem
kokrhal kohout
a za závěsy oken
soumrakem zhasínalo

jak přes ně
z cest
a Božích muk
andělé cedili

přezrálou šťávu

pálených mirabel

Franta Š.I.S.O

Štěstí

Měl jsem chuť,
ukončit svět pěstí,
buď jak buď,
jsi mé štěstí…

Z černých temnot víla,
hnědých světélek očí pár,
růží vrátila se mi síla,
životem brouzdám se dál

Ta růže čajová,
upadla Ti ze srdce víc,
jsi láska májová,
nechci sic než nic…
Dnes padla jsi mi málem do náruče,
v neštěstí závislá,
však bez předsudků a bez obruče,
jsi dokonale krásná,
na což mohl jsem, přijít dřív,
dneska jsi byla,
můj první, bílý den…

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Vymávaná kolečka

Spojila jsem
naše vymávaná kolečka
na zamlženém okně
po tom co jsi vystoupil…
Jsou teď jako oči
dvou neznámých lidí
které k sobě našly cestu
ve stejném vlaku...

Olga Matzenka _ Fikrlová

Zdi

Uprostřed zdi díra
Okno pro zvědavce
Anebo pro devianty
Jak se to vezme

Dále v plotu díra
Rádi koukáme
kam nemáme
Jak se to vezme

A v parku na Dejvické
Už druhý den
marně volá nemocný bezdomovec
O pomoc …

Zora Šimůnková

Kocourek výzkumník

Náš kocourek výzkumník
skočil z okna na chodník.
A z chodníku do tunelu:
neviděl nic, namouvěru.
V tunelu jsou velké louže,
pacička tak strašně klouže...
Vymáchal se jak se sluší,
ještě teď má vlhké uši...

Náš kocourek výzkumník
skočil z okna na chodník.
A z chodníku do tunelu,
nic neviděl, namouvěru.
Tunel byl tak strašně dlouhý,
a kocourek jeden pouhý...
Kašlal, kašlal, v nose prach,
dostal, malý, velký strach.
Z tunelu šel pozpátku.
Teď vám povím pohádku:
o tom, že:

Náš kocourek výzkumník...atd. až na konec a pak zase znova, až do aleluja...

Martin Mašek

POSEZENÍ U STOLU SE SKLENKOU VODY
JSME HRDI CO JIME

Děkujeme EVROPSKÁ UNII !
Jsi náš potravinový zachránce,
Budiž pochválen den,
kdy spatřil jsem poprvé Tvé logo ve schránce.
Celý národ Tě do výšin vynáší, za to můžeme jíst to,
co západní státy nesnáší.
Taky můžeme Ti slíbit,
že nenecháme se líbit ošklivé kritiky.
Že najít maso v uzeninách můžeme jen pomocí optiky.
Důležité je přece , že máme jídla plné stoly!
Kdo se zabývá kolik procent je ve výrobku vody?
Víš, vlastně si HRDINA!
Díky Tvým experimentům se nají celá Evropská spodina.
A jak řekla naše znalkyně chutné stravy Áda,
komu nechutná jíst maso, je tu ještě tráva.
Jídlo voní a nevadí, že v něm koně řehtají,
Kdo bude chtít ještě přidati, do Chuchle musí spěchati.
Jistě mu kousek koniny nechají.
Že to není etické?
Ale kde že, je to vlastně logické.
Kdo má prázdný žaludek,
vytváří si vlastní úsudek.
Víš Evropo , teď v zimě díky Tobě se mé ego směje.
Když totiž vidím starostlivé cestáře, já s úsměvem vmetu jím do tváře,
na rozdíl od Vás ja mám na talíři posypové soli dosti,
než nějaké zlosti,
posypte silnice polskými výrobky
a hned budou čisté naše vozovky.
Za vše Bruseli Díky…!

Jan Albireo Kučera

Velkopáteční

Na Velký pátek při pašijí hlase
lecjaká skála že prý otvírá se.
Kdo tam vleze – nešika –
rok si uvnitř odpyká.
Za dobré chování nepouští dřív, zdá se.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět