
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na červen

Olga Matzenka _ Fikrlová

Tápání

Ode zdi ke zdi

Ode zdi ke zdi
Jezdím

Vlevo vbok
A ode zdi ke zdi
Jezdím

Zdi zdi zdi

Radši bych labyrint
Tam je naděje…

Jana Štromajerová

Přátelé

Od mého raného mládí
obrátil život už listů
pořád mně víc a víc schází
já vyhýbám se všem místům

kde nevidím své přátele

některé v zimě svlečené
spící v tom mrazivém času
jiné sněhem obalené
podávají mi svou krásu

šeptají pravdy nesmělé

po čase v své roční době
pak podobu svou si krášlí
stojí jen na stejném místě
co při zrození si našly

přesto se tváří vesele

s větrem si tančí, vypráví
hýřící barvami, zpěvem
oblažují svět vůněmi
hladí svým mohutným kmenem

jejich ladnost mě zahřeje

jeden krásnější než druhý
v osamění nebo spolu
chci potkávat je u cesty
ať vzhůru jdu nebo dolů

s nimi jde se mnou naděje

zelené ty drahokamy
všude ve světě dalekém
s nimi tu nejsme tolik sami
jsou milovány člověkem

stromy jsou naši přátelé

Martin Mašek

KREV NENI VODA, UZ NEPLATI

Vážené dámy, vážení pánové,
O nás je známo, že dokážem pít jako Dánové.
Co však může hřát naši duši,
máme vůči ostatním národům pro trpící sociální slabost.
Nevím, které sudičky nám do kolébky vložily tohle myšlení,
rádi přispíváme na charitu,
darujeme krev pro dobrou věc.
Ale pozor , málo kdo však tuší ,že
Středočeským dárcům spadla klec !
JSEM OBJEKTIVNÍ : NE!
FIKCE: to však také není,
Blbost: NE!, nechám na úvaze, vědom si, že každý z nás má v povaze.
Udělat si vlastní názor, tedy jediné co musím,
než popíši situaci v Mladé Boleslavi,
pro objektivitu všechny nemocnice v kraji zkusím.
Snad se nemusím obracet s prosbou ke Svatému Václavovi?
Že čtenář zatím neví , co tím chtěl básník říci?
Omlouvám se, jen jak bych řekl lidově,
jsem z toho na palici.
Já dlouhodobě krev i plazmu daruji,
Zlatá plaketa už dávno má na poličce svoje místo,
I přes narážky od kolegů, na účelnost , ten pocit pomoci miluji.
Ale přesto,
mě hluboce zaráží, že tady na ochotu častěji darovat,
dárce na neprostupnou zeď v Boleslavi naráží.
Možná je to tím , že více lidí chce tady pracovat,
Vidím , pro dobro pacientům, že i více žen přichází darovat,
Řidiči jezdí v kraji už asi pomalu, snad je už krve jako na poli máku.
TEDY IDEÁLNÍ STAV S KRVÍ V NAŠICH KONČINÁCH?
NEUVĚŘITELNÉ, ZNALCI SE JISTĚ PŘOU O PŘÍĆINÁCH.
Ale dovolte, abych krotil Vaše naděje.
Zajet do nedalekého města Liberec optimistům prospěje.
Každý den po Vás rádi krev chtějí, názoru že je jí všude dost se jen smějí.
To Vás pak jistě otázka napadá,
Proč Boleslav v ochotě přijímat dárce propadá.
Máme morální právo tohle hodnotit, udělit nemocnici špatnou známku?
Vždyť se dárci krve snaží nepřímo život zachránit,
tak proč mám pocit, že někdo se snaží tomu zabránit?
Tedy půjdu a věřte mi, že nerad, proměním myšlenky v básničku,
Ať mohu nadále aspoň malinko dárcovstvím očistit svou černou dušičku!!!

Zuzana Voznicová

Chvění

Prolog : Není jistoty bez chvění…

jak plaší jsme na březích vlastních vod

kameny - kruhy - kameny

v šelestu srdce hnízdící havrani
(ačkoli privátně jim jako domov
slouží koruny těch nejvyšších stromů)
letos svá obydlí
navzdory všemu
vetkali do kořenů

kruhy - kameny - kruhy

smutek jak brána ke štěstí

temnota zamčená paklíči

děs a láska

manželé, milenci, bratři

tak pevně přikovaní k sobě
nýty nevyřčených slibů

Franta Š.I.S.O

Zmije

Když jsem se takhle po ránu,
vraceje šlápl na zmiji,
nevěda, zda v sídlišti či v koránu,
myslel jsem, že mne omyjí,
a stejně by mě nikdo nevěřil...
Že ztuhlá byla, měl jsem kliku,
a taky strašně krátká,
já ztratil jsem někde míchu,
kousla mě do palce,
byla hrozně vratká...

Nebyl jsem u Tebe,
ani nevím proč,
celý večer byla jsi sladká,
živote jdi a skoč…

Václav Kummel

Sonet o růži

Proč ten květ kvete tak krátce
do okolí něžně voní
na svých listech rosu roní
obtisknut na každé látce.

Ve všech básních jsi vládce
motýli se kolem honí
vyhýbají se i podkovy koní
pavučina visí na tvé kladce.

Do celé krásy si sama roste
větry tě někdy pěkně napnou
já donesu ti jich pět.

Přiložím je na tvůj ret
štěstím na ně kápnou
tvoje slzy prosté

Jarmila Maršálová

Roztáhni křídla

Roztáhni křídla jako albatros
přilétni k mému hnízdu bez mezipřistání
a slož mi svoje paže přímo do klína
prokletá každá prázdná hodina
co nejsme spolu

V životě zkouším přijmout ledacos
i kapky jedu vpravené přímo do tkání
když bez tvých slov rve smutek zipy halenek
přesto jsem plná božích myšlenek
dík apoštolům

Zora Šimůnková

Bleděmodrý svět

Dneska jsem viděla
bleděmodrý svět.
V očích měls
slunce i mraky.
A já, pod Tebou,
já jsem v nich byla
Taky...

Jan Albireo Kučera

Lunovrat

V duši nám klíčily zapomněnky,
ale nedali jsme jim vzejít.
Vrátila ses mi,
má Luno úplňkoštíhlá.

Přiviň se ke mně,
omotej mne
křehkým předivem
své vášně

a do ucha mi
po sté zašeptej
tu nejkrásnější větu.

Ustelu na ní
pro nás oba...

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Pršavky

Zaplést pršavky
do vlasů
a skrýt svůj svět
do kapek
na zábradlí

Mezi prsty
cítím svou slabost -
Vadnoucí pomněnky
rostou mi páteří
až ke spánkům

Chlad mlčí
v třepotu křídel
v plamínku hasnoucí svíčky
létají vzpomínky

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět