
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na září

Olga Matzenka _ Fikrlová

Setkání

Tak jsme se potkali
Ty
zrezivělý bůh
Já
zraněná tanečnice

Tak jsme se potkali
Na dně kráteru

Co tu děláte pane?
Stavím žebřík z dlaní odpovídáš…
A vezmete mě s sebou?

A kam?
K Rajské zahradě

Jana Štromajerová

Miluji tě až to bolí

Mám tě moc ráda, až to bolí
až dech se mi tají, lásko má
poklad jsi pro nás, pro okolí
teď už jsi mě dávno přerostla

Byla jsi sladká, jako malá
a vyrostla jsi do krásy
o tebe jsem se často bála
jsi moje letní počasí

Rozmarná trochu, veselá
někdy se taky kaboníš
dobře víš co se nedělá
a vůbec, hodně toho víš

Mám tě ráda, Beruško milá
v očích máš jiskru, dvě sluníčka
chci abys pěkný život žila
jsem tady pro tebe... babička

Martin Mašek

CÍRKEVNÍ MAJETEK

Má milá Amálko, dnešní téma dotýká se hvězd.
Jak jinak vysvětlit vládní kroky,
že za ochranu před námi budou platit Všemohoucímu roky.
Vláda je strůjcem svého osudu,
Jistě zná, že k ráji vede spoustu různých cest.
Proto uznat než nezbývá,
MÁME CHYTROU VLÁDU!
Prostý lid se bouří, důvěra od příznivců ubývá,
za těžkou práci pro voliče žádný vděk!
Dlouho se tedy radili, než by se za své skutky v pekle smažili
Obrátili svou pozornost k PÁNU!
A je to vskutku geniální tah šachový,
jistě krok logický, kdo by do ní řek.
Podpora od něj může být stálá a navždycky!
A to hlavní, co za to obětují, nikomu nepoví.
Já osobně jsem pro, ať každému se vrátí jeho majetek,
Ať je dům, les či dobytek
Ale jen co mu patří!, nedávat mu více, i když jí za tři.
Jako potomci udatných husitů a to si nenechám vyvrátit
mějme v paměti, co šlechetný mistr Jan Hus kázal!
Špatný je služebník boží , co místo duchovní osvěty,
na sebe majetek vázal.
Já neuznám navrácení do určeného roku,
spoustu křivd provedla církev na majetku českých lidí jiného vyznání.
Možná je na čase, aby obě strany dospěly k poznání,
že jen společná důvěra povede ke správnému kroku,
Klid na zemi, pokoj v nebi…

Zora Šimůnková

Útěcha

Smutno je mi, smutno je mi
Sedím v práci u okna
Sama jenom sedím tady,
jako ostrov samotná.

Vedle na zdi visí Kristus
a dívá se káravě.
Možná z toho je mi smutno,
dám si hlavu do dlaně.

Najednou se Kristus skloní,
po tváři mě pohladí.
Sedím jako přikovaná.
A on se ptá: Nevadí?

Jarmila Maršálová

Jsi strom

Jsi strom
co ve větru se kymácí
a z prohnilých kořenů
z půdy ven se vyvrací

Posíláš ke mně dlouhé stíny
když navečer se skláníš k zemi
slunko tě tahá za šediny
tvé letorosty plné síly
se v mých dlaních probudily

rozjímáš a jen já vím
že bolavý strom nepřesadím
do voňavé hlíny...

Václav Kummel

Čtenář veršů

Já každý den usedám na břehu
vítr si hraje s vlnky na hladině
čtu řece mé verše a pár příběhů
vítr a řeka moji přátelé jediné.

Přichází večerní chlad rosa zazebe
dívám se na krásu tekoucí vody
měsíc se pomalu vyhoupl na nebe
osvítil třpytem betonové schody.

Zuzana Voznicová

Bezvýznamná

jsou věci
co se nerozpojí
co mají oči někde v nás
je polostín a poločas
jsem já
a Ty jsi někde v dálce
jak známka
kterou na obálce
drží má vlastní slina

nebudu jiná
než ta na dva takty

loď, která zvedá plachty
má-li plout
a každý kout je
pro mě plaše nepoznaný, cizí

nad ránem zmizím

neboj se mi
jak kapka deště
projdu zemí

vstřebám se

rozplynu a pak odpařím

a na mých troskách
vcelku hladce
do zítřka
vstane možná Řím

Renáta Svobodová (hvězdička malinká)

Les

Rozepnul 's ruce
a tvůj stín
oblékl mě
Máš ústa plná
ostružin

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět