
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na říjen

Olga Matzenka _ Fikrlová
Experimenty

Nejdřív jsi řekl přijď
A pak odkráčel na pivo
Potom jsi řekl já se změním
A naskočil do nejbližšího vlaku
Na prvním nádraží jsem tě čekala
A jela prý že na kraj světa
A ten kraj ne a ne přijít

To už letíme v balónu
A myslíš na rakety
Naštěstí mám padák
Tak čau…..

Jana Štromajerová
VÍTEJ PODZIME

Je to krása
listí pod nohama
když se stmívá
lampy a stromy
zlatem se brodím
syrovou vůní
země chutná
láska nehyne
nejsem smutná
vítej, podzime

Januš Adamus
Láska není přítěží.

Prázdná náruč,
cesty, jež nikam nevedou,
touhy, v nichž se vítr prohání,
čas mrtvých nadějí,
pláč, bol a smutek v duších,
jenž je sarkastickým výsměchem životu,
se kterým neustále bojuješ a hledáš,
to, co zde zdá se, již není,
láska se vytratila, neznámo kde a kam,
samota bývá až příliš krutá
a pohlcuje city Tvé, mysl i duší Tvou.
Láska v lidech umírá
a pro někoho jen prázdným slůvkem je,
vždyť bez lásky nelze žít,
láska je krví a tepem života.

Václav Stárek
Hledám podstatu

Hledám podstatu
V nepodstatném systému
V zaplivané mušli
V pokaděné míse
Ztroskotaně sešlý
Tančím
Po kluzké římse
Čumím
Někam do prostoru
Křičím
Do jeho řitního otvoru
A zasněně koukám
Na tvou živou
Mrtvolu

Zora Šimůnková
Myší bál

Na Náměstí Míru
mají myši bál.
Starý myšák hraje
Koně od Dunaje,
hraje na cimbál.
Fešný myšák v žaketu
přišel tančit pro tetu,
tančí spolu celé
Děti z Pirea...
Když tu náhle-
kočka na ně skočila.
Naráz měly namále
všechny myšky
na sále.
I ten líný myšák,
který předtím stál,
i ten lenoch líná,
i ten utíkal.
Myši rychle kvapem
opustily sál.
Na Náměstí Míru
skončil myší bál.

Jarmila Maršálová
Povzdech na písmáku

Jen zájem číst či úděl psance
mít oči vpité v modré stránce
a zřídka opustit svůj kout
a nemoci se odtrhnout

písmenka, věty, vykřičníky, tečka
a rýmy v básních dokolečka
závislost je hrozná věru
jak automat u gamblerů

Václav Kummel
Říjnové verše

V dlaních zbyla
vzpomínka na jaro
ve větvích skonávají listy
voda bdělá
prohrává s mízou barvu
pálená tráva maluje kruhy
šedou perletí
na dávno ztracené klíče.

Zuzana Voznicová
pohyb/nehybnost

fouká
a víry na pěšině
v podivné pantomimě
sklánějí stébla trávy

fouká
a my dva
holubi v šeru
ztraceně popelaví

spolu jsme oněměli

napůl je země
jak jizva věčná
která se nezacelí

bojím se přiznat
do nekonečna
co jsme to vlastně
kdysi chtěli

my ze dvou břehů
divoká peřej
v odrazu rána

ve které pějí sirény z dáli

dávno se děje
jen jsme se prostě

nepřidali

fouká
~ až ~ na galeje

a to mě nutí
k podivné sklizni
ze stromu hříchu
jablko spadlo
přezrále ~ shnilé

poslední úder

trefil se přesně
do nehybnosti
až na mou míchu

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět