
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na prosinec

Olga Matzenka _ Fikrlová

Experimenty

Nejdřív jsi řekl přijď
A pak odkráčel na pivo
Potom jsi řekl já se změním
A naskočil do nejbližšího vlaku
Na prvním nádraží jsem tě čekala
A jela prý že na kraj světa
A ten kraj ne a ne přijít

To už letíme v balónu
A myslíš na rakety
Naštěstí mám padák
Tak čau…..

Jana Štromajerová

Kouzlo nočního bdění

Odkládám knížku a pozhasínám
přivolat toužím si laskavé sny
v bláhovém zdání teď neusínám
hýčkaná heboučkým sametem tmy

Zastřená hloubka nočního ticha
dneska mi oči zrovna neklíží
jen pes tu u mne blaženě dýchá
nesmělý měsíc v okna nahlíží

Občasné kouzlo nočního bdění
vůní léta či zimou zdobené
myšlenek tíhu promění v snění
zlatavé svítání ho zažene

Ticho když vítr nevane
a sníh už se přestal sypat
dlouhá noc pro mne nastane
slyšet jen hodiny tikat

Všechno už venku usíná
já sedím u okna tiše
kdo smutkům hlavy utíná
vzduchu své verše si píše

Kočka si sedí na plotě
světla tam v oknech už hasnou
přeju všem bdícím v temnotě
dobrou noc s múzou krásnou

Januš Adamus

Rozhovor s mým osudem.

Tolik slov o lásce, jsem již napsala,
teď tady sedím, hlavu mám v dlaních,
přemýšlím a sama sebe se ptám,
co vlastně o sobě a lásce vím.

Nic mi nevyčítej,
já vím, že jsi milovala
a i když plamen lásky v tobě hoří,
to ty ses ji vzdala.

Prosíš, pomoc u mě hledáš?
Nerozumím….
Stalo se, co jsi chtěla,
já Tvá přání plním.

Tak konec snění,
žádný telefon, či zpráva,
že těžké je žít a snadné umírat,
ano, i to se často v životě stává.

Jak sama jsi jednou řekla,
vším špatným, něco krásné začíná,
žel, to co jsi Ty s ním prožívala,
dnes jiná prožívá.

Pláčeš…., kvůli čemu?
že jsem Ti ho vzal,
souhlasím, i když je mi to líto,
ale vzpomeň, kdo si to tak přál.
Tak hledej, hledej znovu,
nebo věř v to, co teď v sobě máš,
minulost, budoucnost,
žel, nic z toho již nepřivoláš.

A už utři slzy své,
žádné přání není poslední,
vyslov, co bys chtěla...
ach jak já Ti rozumím.
Teď důvěřuj mi a prostor nech,
netrap se tím dále,
jdi klidně spát a usměj se,
já osud Tvůj, tě miluji stále.

Zora Šimůnková

Kouzla a zázraky aneb Svatá noc

On existuje, já to vím!
Co tě znám, poprvé za pět let,
měla jsi včera volný byt.
Kouzlem mi tebe nadělil...
Ježíšek musí být

Jarmila Maršálová

Prosinec

Podzimního slunka poslední políbení,
Roztančené zorničky dětských očí,
Otázky, které se rok co rok mění,
Sny, jež skrýváme před světem do klokočí.
I staří si promítnou v duchu pár skic,
Narození Krista jim rozjasní tváře,
Esencí smrčků, jedlí a borovic
Cukruje sníh naše hlavy bez svatozáře.

Václav Kummel

V prosinci

Touha po lásce probudí jaro
a dvanáctý rytíř svlékne svůj šat
uprostřed samoty a ticha.
Láska hraje sonet
rozpuštěným vločkám
co zalévají první sněženky o vánocích.

Zuzana Voznicová

Čtyřsvíčková

I letos
Bůh peče město
z lineckého těsta
cukrové okenice
a panty dveří potřené skořicí

ořechům
padají sněhové slzy
zvěř žene se ke krmelcům
lízat sůl
a okousávat dlaně

voníme
a slova zamrzají v ústech
jakoby příště nebylo už nic
a nic ani nestalo se

seno a sláma přesto
tvoří střechu
pod kterou v jesličkách
Advent rozhoupává naše srdce

Jeanne Hornová

Časová smyčka

Chtěla bych zakázat
tvým perlám v přesýpacích hodinách
procházet štěrbinou času.
Ne pro mé potěšení z pomíjivosti léta,
ale pro tvou nelásku k podzimu.

Václav Stárek

Kroky

Kroky.
Primitivní kroky!
Sakrálně ty kroky!
Uprostřed temných uliček
se doplácají
až na konec představitelna,

pokojně zhynou,
aby unesli bolavé závaží
příštích příběhů.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět