
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na únor

Olga Matzenka _ Fikrlová

Semenokámen

Jen tak si pluju
Bez ohledu na výšku
Na hloubku
Na šířku

Jen tak si pluju
Dotýkám se země
Nebe
I plotu u sousedů
Před vlastním prahem
nezametám

Jen tak si pluju
Konečně
nemusím kam

Jen tak si pluju

Kdy se mnou Amén

Semenokámen…

Jana Štromajerová

Na koni

V holých konturách větví ticho nad hlavou
v zetlelém listí podzimních vlání
nejisté mé kroky vzpomínkami kráčí
zasněný kraj se v oparu ztrácí ...

Vidím koně, hnědáka se zlatou hřívou
dotykem sametu hlavu sklání
netrpělivě frká, kopyty tančí
ta vůně dávna se náhle vrací

Zve do sedla, nohu v třmenu, jsem nahoře
hřejivý dotek kůže, vzruch dechu
klušeme si lesem, pak cvalem k oboře
pod námi vůně mokrého mechu

nechávám se nésti chviličkami štěstí...

Januš Adamus

Vyznání

Když jsem Tě, lásko má poprvé spatřil,
já krásou tvou, byl tak okouzlen,
že ve chvíli jsem ztratil řeč, já oněměl,
ta krásná tvář, Tvé nádherné oči,
jsou jak lazur z nebes, koupající se v moři,
ta grácie ženy a dokonalost Tvého těla,
ladící s Tvou něžnou, křišťálovou duší,
Tvé srdce, jež osazeno je diamanty,
lásko má,
jsi opravdovým skvostem mezi ženami.

Zora Šimůnková

Hadí vejce

S přehledem mávnu rukou:
mě jich miluje!
Ve dne jsou všechna slova vestoje.
A mozna tušís, jak to je.
Že pláču někde v koutku pokoje,
že srdce mám jak potrhanou síť.
A vůbec nemám sílu v kolenou,
když semafor mi dává zelenou
a Ariadna spřádá moji nit...
Říkám Ti hezká slova,
jazyk se svíjí- a chtěl by říkat víc,
a říkal by i znova,to klubko zmijí.
Jak hadi vejce syčí v temeni:
moh' uslyšet bys třeba-
měj mě rád, hledám zázemí...
Když hadí vejce syčí v temeni,
hořím a planu do nachova.
Slabost si bere bilou hůl,
vidi jen Tebe, tak se stul...
Stul se mi prosím hlavou do klína,
v očích mám mlhy města Londýna,
leč rukama Tě nahmatám.
Chci, abys zůstal vedle mě,
jak strom, co roste ze země,
že až mi bude nejhůře,
na Tebe vždycky zaklepám

Jarmila Maršálová

Rýma

Povídala rýma rýmě
mně se nejvíc líbí v zimě
každý smrká, prská, kýchá
já si hovím v teplých cíchách
čajem s medem opilí
honíme se s bacily

po kapkách si odpočinu
cpou mě haldou vitamínů
ouvej, ouvej, toto bolí
když mě chtějí vyhnat solí
nesnáším je, padouchy
z nosů stvořím rampouchy

Václav Kummel

Archeolog ticha

Zakopáváš sny
do hlubokých vzpomínek
napnutých tětiv
poslepu tříští pobřeží
u nohou slepce
upadajícího v přílivu.
Přecedil všechen písek
našel jen samotu
zabitá jména
zmodralých rtů.

Zuzana Voznicová

Půlnoční rozhovory

kolik je ticha
od jednoho listu k druhému
když zítřek odpadá
kolik citoslovcí!
předložek roubovaných místy
kde se neříká, nesejde, nedovidí

úplněk v lednu hladoví
a místo žvance hasí žízeň
nad městem z korbelů vylévá vlčí záři

někdo už spí
čelem položen na stůl
a někdo nad tím vším ještě
čtyřem nohám poroučí

plamenně čepuje
věty a souvětí
přilévá otázkami

ve vlnách svíraných hrázemi
živí moře

Václav Stárek

*******

Četl jsem,
že nejradostnější skok
lze nalézt v dětských očích,
které jsou plné
krásné imaginace.

Také bych si povyskočil
ze 14. patra

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět