
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na duben

Olga Matzenka _ Fikrlová

Marnosti

Mé okřídlené ego

buší blankytně
na kamennou oponu
tvého divadla

Tady nepomůže
ani dynamit

K čertu s oblohou!

Jana Štromajerová

Hledání

Život ti běží akorát
účty mu teď v duchu skládej
co ještě od něj chceš si přát
to mu sám s radostí dávej

svých přátel pár už dávno máš
láska též byla ti přána
ty přesto se teď náhle ptáš
proč mrzutá jsou tvá rána

ze všedních dnů a starostí
jsou někdy už lidé hluší
pak hledáš, toužíš najít si
pro sebe spřízněnou duši

Januš Adamus

Jaro je tu

Příroda se probouzí,
hle, jaro je tu,
zelený šat si obléká,
po zimě, šeru a plískanicích
i srdce člověka ožívá.

Příroda se probouzí,
zelný šat si obléká,
rozkvetly sněženky, krokusy, fialky,
dokola to jarem voní,
nastává čas lásky a souznění.

Jaro je tu, kouzelné a voňavé,
hýří nám všude barvami,
hle, i ptáci své trylky zpívají,
o lásce, o kráse, o milování,
pouč se, z přírody člověče

Jaro je tu, kouzelné a voňavé,
i šeřík nám rozkvétá to krásy,
a nebe je nocí plné hvězd,
je Máj, lásky čas,
dej city své v šanc,
dej lásku, lásce

Václav Stárek

*

Všichni mě mají za malého klučíka,
který si hraje na písečku
s bábovičkou.

Ale mě se líbí,
Když si s kamarádkou
porovnáváš umělá prsa.
Mnohem lepší,
moc,
než tvá uspávací pusa na dobrou noc.

Jarmila Maršálová

Povzdech ptačí

V zahradě bys lítal radši
v kleci křídla zakrnělá
brzo by ti v jedno srostla

zobáčkem ťukáš zevnitř do skla
očka ti touhou zesmutněla
když druhým zvenčí nasypou

žížalky řádí pod lipou
svoboda chutná na římse

otevřu okno, vzduch je sladší

jak ty
osvobodím se...

Zora Šimůnková

Večerní déšť

Nebe zas štrikuje
hladce a obratce,
po okně stéká mi
kapička po kapce.

Moc na tu práci nevidí:
občas si pustí blesk.
Svetr si plete,
vzdychá po zimě...

Z horka je pláč a stesk

Václav Kummel

Kruhy jara

když zima ukrývá jaro
pomalu se klube přes ledové terasy
v listech sněženek.
Zbylé důlky po opřených loktech
svěřují tajemství opožděným vlakům
a dlaně napínají plachty bárkám
co hází korkové kruhy jaru.

Franta Š.I.S.O.

Sluníčko

Je jaro
a tvůj sametový hlas,
ke hříchům mne svádí,
něco z nich je v nás,
ztratil jsem své mládí...

Voníš jako kvítky jara,
sníh, jako by čekal,
až víra Tvá nebude malá,
v závrati, jíž jsem se lekal.

Proč nic mi nebrání,
počítat Tvých... jar,
žít s Tebou v přísném ústraní,
neboť láska je žízní dar…

Proč připomínáš mi vody vůni,
jez, oblázky z pramene,
sladkou blankytnou tůni...
dotýkám se ramene
a tonu ve štěstí…

Dál budu s Tebou hledat jako zlatokop,
dým mlh a odpolední chlad,
dál půjdu po kráse Tvých stop,
až najdeme ten země plát,
kde na něhu nebudem si hrát,
ve stínu sloupů, pod nocí…

A bouře skropí suchou hlínu,
vzduch bude cítit po vřesu,
slunce zajde taky do stínu,
oparů nadýchám se a zatřesu,
prvním stromem s jablíčky,
položím Ti hlavu do trávy,
a paprsky s blůzy knoflíčky,
budou si hrát…

Proč s úsměvem bereš si má ústa,
mé srdce, vše co člověk může mít,
vždyť má duše, je už dávno pustá,
prohnilá, mdlá, chce mít věčný klid…

To dávno už není moje tvář,
co zná kouzlo večerů a povodní,
zmáhá mne Tvá upřímná zář,
časem zapomněl jsem, o čem lidé sní…

Teď tu ležíš ve klubíčku,
něžná, krásná, schoulená,
tiše ulévám svým klidem každý žár,
toužilas po noci, kdy srdce, bušíc sladce,
jak malá víla, jenž věří v zázraky,
a já, procházeje láskou hladce,
z víček odháním případné přízraky…
asi Tě začínám mít rád,
těším se touhou po pláči,
když probouzí Tě hlad,
zapleten v jednom z vlasů chomáči,
otvírám oči Tvé posvátné a skvělé…
a ony hledají v očích mých,
totéž štěstí, nikdy nevystřízlivělé,
a tu, šťasten musím být,
když cítím Tvůj horký dech,
naivně budíš mě rosou,
veselá, když nevrlý jsem naoko,
se smíchem, že je krásný den,
topíš mne ve studánce…
Jsi až neuvěřitelně krásná,
když jsi unavená,
a kapky vody, stříbří se Ti na těle,
tehdy já říkám vesele,
jménem slunce, mám Tě rád…

Zuzana Voznicová

Zahrada

máš v sobě zahradu milý
třešeň ti v skrání vykvétá
je staletá
jak bývají snad v alejích jen lípy
a mě se chvěje chřípí
když z prstů chodníčkem v ní kráčím
když na trávu si jen tak sedám
či v rose srdce bosé smáčím

Jeanne Hornová

*

Jsem melodie
babího léta
s pavoučí ozvěnou
v síti tvého já

Jsem cesta
s kalužemi něhy
rozpukaná touhou
po tvém doteku

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět