
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na květen

Januš Adamus

VRBA

Tam, kde se dotýká voda břehů,
kde její vlny zem pěstí a hladí,
můžeš uvidět ten nádherný strom,
jenž řady let k ní své tělo sklání.

Kouzla jsou kolem ní opředená,
za úplňku ji do kmene své taje šeptáš,
co před jinýma tajíš a jakou bolest máš,
a věříš v to, že ona Ti pomůže,
že ona mnohé tajemství zná.

Strom, který prý lidskou řečí mluví,
v rukách pak jeho píšťalka líbezně zpívá,
když jí navštívíš, a svěříš své taje,
pak sám v životě svém poznáš,
jaké onen strom kouzla a síly skrývá,

Jana Štromajerová

JE PO DEŠTI...

Jak zářivý je náhle svět

Vybralo se, je po dešti
úsměv na tvářích neskoupý
měsíc krajinu vyleštil
k ránu je slyšet kohouty

Z večera mnohá žába zpívá
zní po nocích jásot slavičí
léto se za rohem už skrývá
žel, jaro má život jepičí

Koberce růžovo bílé
stromy teď k nohám střepaly
té tančící jarní víle
barevné lože ustlaly

Listy si ve vánku šeptají
že svět je krásou opilý
starosti které nás deptají
odhoďme aspoň na chvíli

Jarmila Maršálová

DNES JSEM POPRVÉ MILOVALA

Dnes jsem se naučila milovat...

Měsíc svým srpkem pozvedá rolety
dneska jsem nahoře já a dole ty
kolotoč osudu, jak život běží
jedno je úplně, kdo se mnou leží

lampičku nechám celou noc rozsvícenou
ať pravdě do očí můžu se dívat
tobě, můj drahý, chci se vyzpovídat

S tebou dnes poprvé stala jsem se ženou
milenkou, děvkou, kajícnou Magdalénou
utichla bouře, je ticho po příboji
s pozlátkem světa se nikdy nespokojím

Nikdo tě ze mě nevyrve, srostli jsme spolu
začínám od píky novou kapitolu
má kapka krve ve tvé se prolíná
z nich vzešel nový život, hodina, vteřina
dneska už dokážu s tebou žít v míru
miluji světlo tvé ve svém těle

kdo nectí víru, jde rovnou do prdele...

Franta Š.I.S.O.

CESTA NIKAM

Ty stovky veršů a slok,
byť špatných a zlých,
ty přehršle zbytečných slov,
chtíc ztéci ten tající sníh.

Pak krůpěje sněhu ve stráni
k Tvé modři očí,
za šedého jara svítání
v klín položit hlavu, jež se točí

To slunce zažehlo
stíny mého srdce,
beznadějí sobě vlastní,
hledám sílu v peří světa…

Sen nadechlý rozkoší,
krátké a přesto tak
nekonečné dny,
kdy mohli jsme být spolu,
chvíle,
které nám dával život,
nemilosrdný
ukazatel zla lásky,
ukrajoval rychle,
až příliš rychle,
z těch snů onen hvězdný jas...

Tolik přál jsem si pomstít,
krutou bolest mé duše,
padlé hvězdy na kolenou hostit,
odeznělo to však příliš hluše…

Viděl jsem víc, než jsem chtěl,
čekajíc na den zázraků
já v náručí bosou hvězdu měl,
a v poutech stříbrošedých oblaků,
najednou zapomněl…

Nelze vrátit, onen života jas,
snad i kdybychom oba chtěli,
hluboká propast, vysoká hráz,
od oné jiskřičky nás dělí…
Ty polibky,
by byly jen zelenou náplastí,
oranžových brýlí lásky,
proprietou, jenž nebyla by lék.
Ty verše však patřily Tobě,
odpouštím, ač tvrdý byl k nám svět,
s melancholickou láskou vlastní sobě,
hledám cestu, však nikoli zpět

Václav Kummel

SLEČNA TOULAVOST

Odchází beze stop
jak původ písma
podobná obrázkům na kartách
vrací se s tou první
přebitá světlem zářivek
s krví trumfového esa
čekáš zda na klíně zůstane
duha čtyř barev.
Toulá se klasikou barokem
ten kdo ji nepozná
tu dlouhou ulici
chce za ní odejít
od rozehrané hranice
položených karet.

Zora Šimůnková

NOVINY V METRU

Noviny v metru
někdo tu nechal.
Možná je přečetl,
anebo spěchal.
Za prací, za láskou?
Zůstává otázkou.

Zuzana Voznicová

KVĚTY

věnováno vzpomínce

den zlehka noci polyká
a rána
mlhavá
jak sluncem našlehané bílky
lidičkám pění mezi rety
~ až do úsměvu

zas vidím mámu
~ časně
s rozedněním
drobnými prsty
květy vyšívat

po letech stejně

vybarvené do živa

Jan Albireo Kučera

NEJEN V MÁJI

O jaru zpívat je berlička pouhá,
i v zimě dokáže srdce tak žhnout,
že láska vyplní každičký kout
a tělem zazmítá nezkrotná touha.

Když vyjde naplano, je to však ouha,
říkáš si, jaký jsi nešťastný bloud,
že neměl vzplanouti tenhleten troud,
a z očí řine se moc slaná strouha.

Do duše podzimní plískanice
zanese bláto a chmury,
z motýlků stanou se můry,

z hvězd padá mrazivý chlad
a život nemáš už rád.
Lásku už nechceš znát nikdy více.

Olga Matzenka _ Fikrlová

SETKÁNÍ

Tak jsme se potkali
Ty
zrezivělý bůh
Já
zraněná tanečnice

Tak jsme se potkali
Na dně kráteru

Co tu děláte pane?
Stavím žebřík z dlaní odpovídáš…

A vezmete mě s sebou?

A kam?
K Rajské zahradě

Václav Stárek

*******

Pozoroval jsem rozbouřené moře.
Nespoutaný živel
drtil svou mocnou silou
hrubé hroudy naplavenin.
Jak bodavé ostří
brousil zrádné útesy zapomnění.

Ach, pane Lebedo,
i ta voda nezkrotná
nakonec skončila
v hajzlu

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět