
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na září

Olga Matzenka _ Fikrlová

Neodvratné cesty

Vnučce jsou tři roky
A mně šedesát

Jakoby pad ten kopec na šplhání
Prý veselý senior
Hurá na výlety
nejlépe do vysokých hor
A denně zábavy
a křeče k pousmání
Už nejsem ta krásná paní

Bolí mě nohy
Barvím si šediny
I ty je máš můj jediný
S pospáváš si v klidu
V tichém odevzdání
Jsem rád že jsem starý
Říkáš mi vážným hlasem
Všechno se ve mně bouří

Tak pro tohle tedy šla jsem
jak ovce na popravu
Moje krása mizí
A ty hltáš pohledem
Modelky v televizi

Jarmila Maršálová

Dívenka dospěla

Slzičky Panny Marie
sbírala do dlaní...

Polyká hostie
pokleká k pokání
kasičce kostela
pár drobných dala

Oživila se vzpomínka
zas hledá v stéblech trávy
růžové kvítky hvozdíku

Očima hladí jen růže z pomníků

asi je Kristova maminka
už jinde vyplakala

Václav Kummel

Souhra dlaní.

Vykřesané jiskry lásky
Z dvou páru očí
Dvě srdce naplno tepou
Aby zvládli tu nádhernou
Explozi polibků.

Ruce spoutané nitkami pavučin
Se ráno ještě víc
K sobě přimknou.

V momentu probuzení
Ruce a rty se jako
První dotknou jeden druhého.

Zuzana Voznicovál

Podzim je ....

Podzim je
kašmírová šála

pluh vrásek mezi obočím
brázda, co zítřek vyorala
brambory, řepa, půda, skála
a prázdná břicha klokočí

Je věnec
duší zasnoubený
za předem dané odplata

Je lopata a hrábě rýč
je pryč
až na jih, tam, kde mizí ptáci
v okrovém listí draci všelijací

jádřince

pecky slivoní

Je předloni
věc rozlousknutá z dozrávání
a bílá paní
schovávaná za mlhovou vlečku

Podzim je osud
vřesem vyložený

jablko
hruška
růže popínavá

ořechy ještě hořké zráním
rozkutálené po stolečku

Zora Šimůnková

O spleteném nebi

Každou noc Měsíc
sází hvězdy na nebe
jak zeleninu do zahrádky.
Jednou se přitom díval na Tebe,
a proto, stydlín, spletl řádky.
Polárka září na jihu,
na plachtě stojí Velký vůz...
Tu další chybu, hvězdáři,
jen pouhým okem najít zkus.
Kdyz plašan Měsíc koukl níž,
nad Čechy vsadil Jižní kříž!

Pro Tvoje nahé rameno,
jak je to nebe spleteno!!!

Eva Bartoňová

Odchází

Slyš,
někdo zpívá.

Dost možná
se i dívá.

A ty jdeš za tou písní neznámou.
Sny jsou cesty, co napříč sebou jdou.

Zříš,
jak kráčí.

Už nesníš,
tak ti stačí,

to, že víš, že se sice nevrátí,
ale za vše ti štědře zaplatí.

Jak mám říct, že tuším, kdy tu vítr létá?
Pro ten čas je běžná nevíra.
Musí jít, vždyť brzy bude konec léta.
Už se brána zavírá.

Tak
dohasíná

věčný plamen
jaks ho vídal.

Za ten den bys cokoli teď dal.
Marná sláva, život běží dál.

Jak mám říct, že tuším, kdy tu vítr létá?
Pro ten čas je běžná nevíra.
Musí jít, vždyť brzy bude konec léta.
Už se brána zavírá.

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět