
autorská tvorba

ukázky autorské poezie na květen

Olga Matzenka Fikrlová

Akrostich na jméno Kamil

K am kráčíš synu
A kudy a s kým
M ám o tebe strach
I gnoruješ kompasy
L áska je jak
O brátí ti Sever na Jih
V edu tvé kroky motlitbami
I když v boha nevěřím

Jeanne Hornová

Akrostich na jméno Pavel

P ozdě jsem pochopila, že
A vízo mé spalující vášně
V íra v tvé mysli zabíjí.
E vangelium zvítězilo. Dáváš přednost
L iturgickým obřadům.

Zora Šimůnková

Zelená a černá

V nedělním odpoledni koukám do černého piva.
Nálada smutná a snivá. Pozdě je.
Kdybys byl se mnou, zelenou bych pila.
Protože zelená je barva naděje.

Václav Kummel

Doteky doteků

Doteky tmy co padá v ulicích
vůně tvých vlasů na ramenou mých
mé dlaně se dotknou lehce pavučiny
ruka vrhá na tvé tváře černé stíny.

Doteky dvou nahých ramen
z mého srdce spadl kámen
mé rty se dotknou tvého dechu
bude to dlouhá noc bez noclehu.

Doteky dlaní tvých na mém těle
cítím tvé polibky dlouhé smělé
mé dlaně se dotýkají tvých boků
cítím tu lásky žář v tvém oku.

Naše rty se líbají dotek za dotekem
nevadí nenastal lásky čas měsíc květen
rty se dotknou tvých jemných stehen
dlaní je posypu lehce bílým sněhem.

Doteky našich nahých těl
do ucha šeptám slova mých děl
láska se dotkla každého života
tak vznikají osudová pouta.

Doteky jsou hlavně o dotecích
dlaní rtů a také o polibcích
doteky doteků se snáší

tvé tělo něhou vlaží.

Zuzana Voznicová

Nestydatá

je čas na krátké vlasy
a splést si všechna asi
s určitě

čas
chytnout za nitě
a párat
ovečky vlnou přikryté

a kolena mít odhalená
a vůbec všechno
co se nemá
mít

a jen tak
brnkat na kytaru
a po večerech k jaru
se nestydatě
přitulit

Jarmila Maršálová

Kozí pysk

Kozu něco šimrá v uchu
stěžuje si na tetluchu
v zubech nemá žádný stisk
asi půjde k lapiduchům
olizuje kozí pysk

Jedovaté býlí vzala
květy s listím ochutnala
s mrkví si ho nejspíš spletla
tak bylinu pošlapala
aby příště nevykvetla

Eva Bartoňová

KAM NIKDO NESMÍ

Já skládám kolem sebe pevný mantinel,
přes který by neprošel, kdyby chtěl, ani archanděl.
Za ním si střežím svoje štěstí.
A Ty si běž to svoje hledat do pekel.

Já stavím kolem sebe převysokou mříž.
A co se děje na mé straně, to už nikdy nespatříš.
Za ní je totiž jen můj vesmír,
kam nikdo nesmí.
Kam nikdo nesmí !
KAM NIKDO NESMÍ !
KAM SMÍM JEN JÁ !!!

Já tvořím kolem sebe nepropustnou hráz.
S její pomocí mi odedneška všechno půjde snáz.
O tom se Tobě ani nesní,
že sice platím draze, Ty však ještě dráž.

Já kreslím kolem sebe čarodějný kruh,
který nepřekročí víckrát ledasjaký dobrodruh.
Každý ať obejde ho se ctí.
Tam nikdo nesmí.
Tam nikdo nesmí !
TAM NIKDO NESMÍ !
TAM SMÍM JEN JÁ !!!

TIP: mrkněte se ukázky autorské prózy
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět