
autorská tvorba

ukázky autorské prózy na září

Zora Šimůnková

Křížová cesta jedním létem

Květen

- Tak se prosím tě opatruj a napiš mi, žes dobře dojela?Nebreč, zas se uvidíme?-
-Já bych mohla přijet ještě příští sobotu?
- Ale?ale to už skoro odjíždím. Vždyť v neděli jedu domů!
- -No právě, jeli bychom spolu!
- No, já?já?uvidíme, víš, to se ještě domluvíme.
- Ty nechceš, abych přijela???
- Ne, ne, tak to není,ale zbytečně bys cestovala...
- Aha, ty tu budeš mít jinou?
- Ale prosímtě!Já těžko.
- Tak proč? Hele, to už je ten vlak?.Uvidíme se v Praze.

Červen

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!
-Jé, moc díky, jsi první a zatím jediný, kdo si vzpomněl, že mám narozeniny...Ten koncert odpoledne je, půjdeš teda se mnou?
- Nevím, Hani, já teď spal, není mi moc dobře. Psychicky i fyzicky. Jak mi bude, uvidíme. Já vím, že máš narozeniny.

Červenec

"kocour se schoulil na tvůj klín"melodie zaniká v hluku motoru.
- Teď jsem dostal milou sms
- tak už můžem"cvak" "u nohou spí ti dalmatin" Proč to dáváš najednou tolik nahlas? To kůli té sms? Touží po tobě, aspoň?
-Možná.
-Já to myslela jako legraci!
-Vždyť já taky!
-Dobré ráno. Já jsem vůbec nespala...
-Proč jsi nespala?
-Pořád jsem v duchu slyšela tu písničku-Jak je to "a po tvé krajce od spodničky už bych nerad sáh"a jak jsi to zesílil!
-Ale jdi ty.
-Ty nějakou máš? Jestli je nějaká na obzoru, řekni mi to prosímtě, teď hned. Já nebudu dělat scény, neboj se, nic takovýho. Chci předejít nedorozumění..
- Copak já vím, co bude? Na obzoru vždycky něco je, ale já musím nejdřív vyřešit to doma?co já vím, co bude?
- Řekni mi: neboj se a já ti budu věřit.Řekni to a já ti uvěřím!
- Neboj se!
- Kdybych byla nějaká divná, tak to je z nevyspání, víš, že celou noc jsem nespala?Tak kdybych se chovala nějak divně, ani to nejsem já?
- Tak pojď rychle, ať jsme v domečku, ať můžeš jít spinkat?
- Jestli se mi podaří.
- Tak já tě budu kolíbat!
- Ty si děláš srandu, ale já bych něco takovýho potřebovala...
- Nedělám si legraci!...šss,spinkej!
- Nemůžu.
- Proč??šššš.
- Já potřebuju, abys mi to udělal..Usnu v minutě, znám se. Díky, já už spím..
- Jak vy dva to spolu máte? Vy spolu žijete?
- Ne, to ne.
- A jak to teda je? Patříte k sobě, ne?
Dlouhé ticho přeruším já: - Patříme k sobě?
On dodá: - Pracovně určitě.
-co se děje, nic o tobě nevím už 14 dní. Kdy půjdeme tancovat, jak jsi chtěl?
- To nevím, Hanko. Řeším důležitý věci, životně důležitý, zatím se mi nechce o nich mluvit. Mám tě rád a posílám ti pusu.

Srpen

- Pojeď se mnou k Tereze, je volný víkend!
- Hanko, už na neděli program mám. Vždycky se věci mění, ale zatím je to takhle.
- A co se děje? Tři neděle tě prosím o rozhovor. Přestávám ti věřit.
- Jedeš za tou Terezou?
- Nejedu, kašleš na mě, tak ne.
- Nekašlu na tebe, jen řeším.
- Co řešíš?
- Nemám ani chuť, ani důvod ti to říkat?
- Máš nějakou ženskou? Odpověz mi prosím popravdě, já to unesu.
- Kdybych to jasně věděl, tak ti to napíšu. Nevím.

- ...jak ti je?
- Hezky, moc, po tak dlouhý době. Jsem ráda, že jsme spolu.Nech to zvonit. -- Počkej, tohle nemůžu": Ahoj, já jsem viděl, žes už jednou volala.Taky jsem ti chtěl volat". Hlas doznívá na chodbě: Co dělám? Já, já jsem teď spal?

Zdenek Štěpánek

Proč piju

Závidím lidem přesvědčení, když říkají, proč piješ?
Škodíš sobě, společnosti.
Co je to společnost?
To monstrum sestavené z koleček, které se točí jedním směrem, jedny rychleji, druhé pomaleji.Tik Tak Tik Tak ....... slyšíš, když začneš chvíli poslouchat. Je to starý zaběhaný řád. Ale já nechci být kolečkem, na které ostatní tlačí a křičí. Běž, pohni sebou, rychleji, rychleji. Kam to jdeš!? Sem pojď! Já nechci být kolečko!!
Mám strach usnout. Vždy, když usnu, vidím před sebou velkou, šklebící se obludu. Šlape ti po krku, kope tě do hlavy a křičí. Ty budeš kolečko! Musíš!
Ještěže je to jen sen. Probouzím se bledý a zpocený, mám strach před dalším spánkem. Pomalu ale cítím, že začínám pravidelně pohybovat rukama, nohama, krok je tvrdší a stejnoměrný. Já nechci být kol.......
Nedopověděl jsem. Něco mi v tom brání. Kdo bude silnější? Já nebo obluda?Proto piju. Alkohol otupuje vědomí, dodává sílu, staneš se opicí k potěše okolí...
Dopíjím poslední půllitr piva, prázdná je i láhev od rumu. Jdu domů spát. Čekám na rozhodný den. Kdo zvítězí? Já, nebo obluda? Já...ona...já....ona....já.....ona.....já......ona.....já.....

publikováno: , tisknout stránku