
autorská tvorba

ukázky autorské prózy na červen

Hana Kavalova

Slza

Nebála se. Přece není možné, aby se vzdala po prvním neúspěchu. Vlastně po jakém neúspěchu? Naopak – ona byla velmi úspěšná, žádost o další schůzky byla jasně vyřčena. Škoda jen, že o ně nestála.
S úsměvem nakoukla do hromádky vítězných inzerátů a chvíli si cvičně pohrávala s klávesnici mobilního telefonu a jen tak na zkoušku vyťukávala nové telefonní číslo. Ne, nenechám se mást hlasem, rozhodla a otevřela svou emailovou schránku. Našla správného adresáta, dokonce byl z jejího města. Tady by snad opravdu nemohla šlápnout vedle.
Znova očima proletěla informační dopis…. rozvedený, s vlastním bytem, vzdělaný, finančně zajištěný, milující tanec…. Tanec….
Zasnila se. No to je paráda, milovala tanec, pohyb, hudbu a tady se jí jak na zlatém tácu nabízí partner, který by jí mohl splnit nádherný soulad. Na co ještě čeká? Opřená v rozvrzaném křesle viděla se plout tanečním parketem s urostlým mužem, který ji povede nejen parketem, ale i životem. Počkat… proč urostlým? Kde na to přišla? Podívala se na uvedená čísla výšky a váhy. …… Aha, tak až takový záklon hlavy to nebude, pomyslela si smutně, když zjistila, že dotyčný by měl být asi o 10 cm vyšší než ona, nu což. Darovanému koni na zuby nehleď. Uměla si tu výšku představit, přesně tolik měřil její ex. Při představě, že by to byl on se musela zasmát, to by bylo překvapení … rande na slepo po dvaceti létech.
Se slovy písně Haničky Zagorové „Proč nejsi větší aspoň o pár cenťáčku“ na rtech začala psát…. „milý neznámý, dovoluji si navrhnout nezávazné setkání u šálku voňavé kávy…. „ usnula ani nevěděla jak.
Ráno ji probudilo pípnutí příchozí smsky. Cizí číslo? … Těším se na setkání, tehdy a tam v 19 hodin…. Blablala…. Jupííííííííí….. začala se těšit. No paráda. A pak, že prý je těžké s někým normálním se seznámit.
Den proběhl jako nic. Večer u skříně chvíli přemýšlela … takže tanečník, to znamená plný elegance a šarmu. Vzala si sportovně elegantní černou šatovku, pod ní zelené tričko – černozelená je barva hornické vlajky a on jako zaměstnanec Ostravsko-karvinských dolů by s trochou humoru a fantazie mohl tento vtipný kontext podtrhnout a …. Mohla by mít hned na začátku bodík navíc. Střevíčky na středním podpatku – přece jen ta výška ji trošku zviklala. Nahodila jemný make-up, decentní vůni a nasadila úsměv hodný hollywoodské hvězdy. Mohla vyrazit.
Když dorazila na místo, zůstala stát překvapením. Bože můj, jak je možné že v jedné republice existují různé míry? Něco je v nepořádku. Přišel blíž, její duševní stav se zhoršil. Malými pichlavými očkama k ní zvedl zrak …. Chápejte, on zvedal zrak k ní, nikoliv naopak. Jak jen si rychle vysvětlit ten pokles několika desítek centimetrů. V rozpacích zkontrolovala, zda náhodou nestojí na vyvýšeném obrubníku, ale po shledání, že jsou oba na stejném chodníku ji nezbývalo připustit, že se dotyčný překlepl při svém popisu na číselné klávesnici. S nostalgii si vzpomněla na závratnou výšku svého exmanžela.
Chvíli poslouchala zanícenou diskuse o jeho báječné finanční situaci a poté zpozorněla, když zjistila, že už dobrých pár minut úspěšně pomlouvá nějakou ženu. Aha, došla řeč na exmanželku.
Chápavě kývala hlavou a empaticky se vcítila do jeho bolavé duše. Při popisování příběhu, kdy on v rámci zachování romantických chvil v manželství se rozhodl koupit pro svou rodinu chatku v místě s nádherným a neopakovatelným výhledem na místní hřbitov a jeho ženě, považte …. se to n e l í b i l o…. jsem mu dala za pravdu, že tohle opravdu už byla pomyslná kapka do pohárku trpělivosti a opravdu pádný důvod k rozvodu. Zamiloval se. Nechápal, že konečně našel ženu, která mu rozumí. Jen jaksi… ona zapomněla dodat, že chápe důvod rozvodu jeho exmanželky…. Z ničehož nic ji ta neznámá žena byla velmi sympatická a lidsky blízká.
Povídali si až nadešel čas k odchodu. Zdálo se, že vyváženost situace, kdy on se čím dál více nakláněl a ona čím dál rychleji odkláněla, už nemohlo nic změnit. A přesto….
Když vyšli z restaurace, mlsně na ní koukl a chytil ji kolem pasu. S tichým zasyčením do levého ucha „musím si Tě vyzkoušet“ ji téměř zcela nenásilně postavil do základního tanečního postoje a v rytmu „ča-ča-ča“ s ní obtančil němě zírající veřejné osvětlení. Nebylo co dodat. Nejenže vydychávala jeho romantické vzpomínky, ale navíc byla unavená tím, jak dávala pozor, aby při hektickém tanci v rámci její výšky přes něho nepřepadla. A věřte, že tohle vydržet v zimním kabátě a s rukavicemi na rukou není lehký počin.
Domů už doplula sama a její spánek již podruhé byl naprosto osvobozující.

TIP: mrkněte se ukázky autorské poezie
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět