
autorská tvorba

ukázky autorské prózy na únor

Zuzana Voznicová

Pavouček Máček

KAPITOLA 1 - NITKA

U lesa, pod velikým smrkem, na stéble přesličky, se jedné pavoučici zjara narodil malý pavouček. Patřil k slavnému druhu Alopecosa aculeata (slíďáků borových), kteří v tomto lese žili velmi dlouho. Byl hodně maličký a slabý, sotva jako zrnko máku, a tak mu maminka dala jméno Máček. Jak rostl a dospíval, trpělivě ho zasvěcovala do umění spřádat sítě a kladla mu na srdce, že je to velmi důležité pro jeho další obživu. Máček naslouchal a když přišel čas, aby mamince ukázal, jak byl šikovný posluchač a jak dobře se díval, vrhl se do práce s neobvyklou vervou. Vždyť mamince to tak krásně šlo! Jenže ať se snažil, jak se snažil – jeho zadeček nevydal ani vlákýnko. Maminka smutnila a Máček byl z toho taky celý zoufalý a nevěděl vůbec, co si počít. Až jednoho dne povídá mamince:
„Půjdu do světa maminečko drahá a najdu si svou ztracenou nitku.“
Pavoučice, plná obav a strachu, ho nejdříve nechtěla pustit, ale nakonec mu nachystala raneček s pár mušími nožkami a z výšek čerstvě spředené sítě mu bílým kapesníčkem kynula na cestu.
Pavouček šel dlouho lesem a všude kudy kráčel se ptal, jestli někdo neví, kde najít jeho ztracenou nitku. Jedle kroutily hlavou, buky a borovice jen mručely a břízy rezignovaně krčily rameny, jako, že neví a že nic nikde o tom neslyšely. Keře a křoviny se tvářily nechápavě, tráva jen šustěla a mech neznale mlčel a mlčel. I všechno živé, jakoby ztratilo řeč. Berušky píply, že neví, kobylky poskakovaly a tvářily se nechápavě, a brouci hovniválové si lhostejně kouleli dál svou kuličku, jak by se k nim Máčkova otázka ani nedonesla.
Teprve až došel Máček ke konci lesa, uviděl před sebou obrovské pole vzhůru čnících nitek. Z dálky se mu zdálo, jako by byl v ráji. Tolik nitek, hrubých a mocných a tak divně spředených, ještě nikdy neviděl. Přišel až k poli a pěkně nahlas, jak ho to maminka vždycky učila, pozdravil. Trochu se bál, ale nakonec se třesoucím hláskem zeptal:
„Kdopak vy jste? Máte tolik krásně zlatých nitek! Já bych je tak potřeboval!“ Malinko se odmlčel, uklonil a pokračoval: „Víte, já jsem pavouček Máček a nemám vlákýnko, abych mohl tkát sítě. Bez nich nechytím žádný hmyz k obživě a brzo zemřu hladem. Jestlipak byste mi nějakou nitku nedali vy?“
Oves zlehka sklonil hlavu a pátral odkud ten tenounký hlásek mluví. Až na zemi uviděl malinkou třesoucí se tečku. Zaburácel táhlým hlasem: „Já jsem oves. Moje nitky jsou pro tebe moc hrubé, popleto malá. Ty ti neposlouží, nespletl bys z nich nic kloudného.“ Oves potřásl klásky a pokynul stranou: „Zkus se tamhle zeptat kukuřice. Ta kráska si tam pohazuje svými lepkavými vlasy, vidíš? Ty by ti možná k něčemu mohly posloužit.“.
Mráček pootočil hlavou a vykročil směrem, kde rostla zlatovláska. Jenže parádivá kukuřice pavoučka ani nevyslechla a už z dálky pyšně vykřikla: „Do mých vlásků chytat mouchy a ten odporný hmyz?! Hlupáku! Kliď se! Já ti svoje vlasy nedám, s těmi si smí hrát akorát tak vítr. Jsou jen na parádu. Podívej na ten půvabný lesk....“ Zahleděná do sebe natřásala listy a Máčka si ani za mák nevšímala.
Pavouček smutně sklopil zrak a z tváře si setřel ukápnutou slzu. Jsem odsouzen zemřít, nemám naději ...pomyslel si. Když tu se mu najednou za zády ozval příjemný a milý hlas: „Máčku, máčku mnohonohý. Poslouchej, co já ti povím.“ Máček se otočil a zpříma hleděl do těch nejkrásnějších modrých očí, co kdy spatřil. „Já jsem len. Slyšel jsem, že máš trápení. Mě lidé sklízejí a češou ze mně vlákna, ale pro tvou síť by byla ještě příliš silná. Ale poradím ti. V daleké Číně žije jeden motýl. Jmenuje se Bourec Morušový. Naklade vajíčka, z kterých se vylíhnou housenky. A ty, než vyrostou, zakuklí se. Malá larvička motýlka pak vyrůstá v kokonu, který je celý z toho nejjemnějšího hedvábí. To by bylo nitek pro tebe!“
Máčkovu tvář ozdobil ten nejzářivější úsměv. „Děkuji ti pane lne, zachránil jsi mě!“ Radostně vykřikl a rozběhl se zpátky k lesu.
Teď už jen musí říci mamince, že ho čeká daleká a dlouhá cesta za motýlem s podivným jménem. Ale že svou nitku najde, protože už ví, kde hledat...

TIP: mrkněte se ukázky autorské poezie
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět