sdružení MARYŠKA
náměstí T. G. Masaryka
e-mail: info@maryska.cz
poštovní adresa:
Šunychelská 56, PSČ 735 81
URL: http://www.maryska.cz

ukázky autorské prózy na květen

Zuzana Voznicová

Pavouček Máček

KAPITOLA 4 – CESTA

Patnáctého dne ráno pršelo. Máček věděl, že mokrá křídla daleko nedoletí, a tak pokračoval v přípravách, čtení knížek a studiu map, které si půjčil od moudré lesní sovy. Ta věděla všechno. V kmeni dutého buku měla velkou knihovnu, plnou knížek o cestování a o dalekých zemích v Asii, Evropě i Americe. Zjistil, že se chystá do nejlidnatějšího státu celé země s prastarou a bohatou historií. Věděl, že poletí přes veliké Rusko až do Mongolska a odtud se pak dostane do Číny.

Ani ne za měsíc se cítil dostatečně připravený na dlouhou cestu. Maminka mu přichystala do baťůžku nějaké jídlo a kladla mu na srdce, ať je opatrný, ať pije hodně ranní rosy, aby na sluníčku nevysychal a ať často odpočívá. Máček pokyvoval hlavou a žaludek mu svíral strach a obavy a zároveň se chvěl očekáváním a vírou, že se chystá najít tolik vytoužené a důležité pro jeho další život. Pečlivě do ruličky smotal namalovanou mapku s plánkem dlouhé cesty. Pořádně si vymyl a vysušil křídla, nasadil si je na záda společně s baťůžkem od maminky, prudce se odrazil od domovské pavučiny a s poryvem poledního větru mohutně máchl křídly.

Letěl mnoho a mnoho dní. Přes mnohé krásné země. Někdy ho stihly prudké bouře, vichry a uragány nebo ho potkalo zase úplné bezvětří se sluníčkem ostrým jako břitva, kdy málem umíral únavou a žízní a myslel si, že už nedokáže zvednout ani jednu ze svých osmi nožek, ani mávnout vypůjčenými křídly. Ale věděl, že jiné cesty už není, že za každou cenu musí dál. Vždycky našel cestou pár kamarádů pavoučků, na jejichž síti si mohl odpočinout a složit v ní svou unavenou hlavu. Když jim vyprávěl příběh o svém putování, pavoučkové dojati a často se slzami v očích, nadšeně tleskali a pohostinně balili Máčkovi raneček jídla, aby při dalším putování nevyhladověl.

Nikdo z nich totiž nikdy neslyšel příběh o záhadném motýlovi s podivným jménem Bourec Morušový. Nikdo z nich nevěděl, kde leží Čína. A tak jim Máček vysvětloval, jak je to s motýlem i se zemí, do které se tak odhodlaně a nevyhnutelně vypravil. A oni dychtivě a se zájmem hltali každé jeho slovo a při každém dalším rozloučení to bylo více a více vzlyků a tichých povzdechů, jak mu záviděli křídla, let a pohled na kulatou a krásnou zemi z výšky, do které se žádný z nich nikdy nevypraví. A pavouček máchajíc křídly na ně z dálky z hora volal:
„Bratříčkové a sestřičky moje milé, dokážete všechno, na co jen si pomyslíte. Stačí jen chtít a mít odvahu a kolem sebe kamarády, kteří v těžkých chvílích poradí a pomůžou.“

A vždycky letěl dál a dál. A když měl dobrou náladu, tak soutěžil s komáry či v noci přemlouval světlušky, ať mu trochu dělají doprovod a svítí mu lucerničkou, aby v těch neznámých zemích nikde nezabloudil. Občas, když byl moc unavený, přistál si na vagónku vlaku a nebo na kapotě velikého auta, které se řítilo po silnici mnohem rychleji, než on dokázal letět. To pak ale bylo nadělení, když si Máček zdříml a náklaďák nečekaně vybočil ze směru. Pavouček pak vytáhl z ranečku pečlivě složenou mapu a dlouho studoval, kde že to vlastně je a kterým směrem se otočit tak, aby se mu dočista nepopletly cesty a doletěl správně tam kam má.

TIP: mrkněte se ukázky autorské poezie
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět