autorská tvorba

sdružení MARYŠKA
náměstí T. G. Masaryka
e-mail: info@maryska.cz
poštovní adresa:
Šunychelská 56, PSČ 735 81
URL: http://www.maryska.cz

ukázky autorské prózy na duben

Zuzana Voznicová

Návod k použití (aneb tak trochu neveřejný příběh z veřejného WC)

Znáte ten pocit, když se vám „chce“ a nemáte prostě kde si ulevit? Jedete autem a doslova slzíte, jak už „to“ máte na krajíčku…
Mě „to“ potkalo včera. Cestou k holičce, u které, jak jsem věděla, budu zaručeně sedět minimálně dvě následující hodiny. A to už fakt nedám.
Nýbrž, zázraky se dějí a v nouzi vám občas osud přihraje sám řešení i té nejzapeklitější situace. A tak jsem, kráčejíc směrem k podchodu, zahlédla světélko. Jediné veřejné WC ve městě má otevřeno! Mé srdce, nebo spíš můj močový měchýř, zaplesal.
A tak jsem vstoupila. V kabelce našmátrala peněženku a z ní vytáhla celých 5 káčé, neboť tolik to teď u nás stojí. Paní toaletářka, tak neslušně nazývaná hajzl bábou, mi s komentářem pokynula rukou a ukázala někam za mě dozadu. Támhle si vemte papír, mladá paní. Kabinky jsou vedle.
Se zdvořilým Děkuji, jsem se otočila a udělala pár kroků do místnosti za její kanceláří. Ten pohled byl naprosto odzbrojující. Těsně u dvou umyvadel stál bíle prostřený stůl. Na něm byly úhledně do řad srovnány hromádky papírů. Přesně do polovic zelené, od polovic šedivé. Zelené v řadách 4 x 4, po 1 ks nalevo. Na kachlíkách nad nimi se skvěl několika pásy izolepy připevněn nápis ZELENÉ UTĚRKY K UTÍRÁNÍ RUKOU. Vpravo se pak, jako vojáci, na hromádkách poněkud hustěji šikovaly 3 čtverečky laciného toaletního papíru. Nápis nad nimi informativně hlásil: TOALETNÍ PAPÍR PRO VAŠE POUŽITÍ.
Vyprskla jsem smíchy. Nebýt mi trapně a nemít za zády tu paní, vytáhnu telefon a vyfotím si to. Inu pokrok dorazil všude a i v těchto věcech je dobré mít pořádek a jasno. A tak jsem uchopila z pravé strany stolu své 3 čtverečky toaletního papíru, vyprázdnila se a přesně dle instrukcí si po umytí utřela ruce do 1 kusu zelené papírové utěrky. Nápis nad umyvadlem hlásil TEKUTÉ MÝDLO, STLAČTE 2x. Takový komfort za 5 Kč!
Ještě pořád jsem se usmívala a usmívám se i dnes. Každopádně jsem odešla spokojeně, navíc v hlavě s příběhem, tak trochu veřejně - neveřejným…
Kdybyste měli zájem, přijďte se vyčůrat, přátelé. (Raději jen vyčůrat. Fakt nevím, zda by ty tři čtverečky stačily i na něco většího.) Takhle vtipně se vám to jen tak nepodaří.

Olga Matzenka _ Fikrlová

Péče o literární talenty

Když mně bylo osmnáct, vyhrála jsem literární soutěž a byla pozvána na setkání mladých literních talentů do Karlových Varů.
Akci pořádalo Mikrofórum, tehdejší rozhlasový pořad, který se dal ještě poslouchat. Tehdy nám lektořili renomovaní básníci kamarádící se Socialistickým svazem mládeže. V hotelu Pup nás vítala skupinka mladých redaktorů a odborníků přes poezii. Moc jsem se těšila. Dny byly veskrze pracovní a zajímavé.
„Prosím tě, mohla by ses přestěhovat jinam?“ prosila mě neznámá mladá poetka hned první večer . Nechápala jsem.„No víš, tady se mnou v pokoji bude, no víš, chápeš přece….“
Nakonec jsem spala v pokoji sama. Pochopila jsem, někteří renomovaní si přivezli své ovečky. Druhý den mě při tanci zval přiopilý hlas.“Pojď se mnou na pokoj, pokecáme o tvý tvorbě, jo? A když budeš hodná…“ „Ale já mám kluka,“ namítla jsem nevinně.
„No já zas ženu v porodnici,“ zasmála se tehdy vepřová hlava. Utekla jsem.
Na rohu chodby si to užíval další lektor s jednou z nadějných poetek, mezi obřími kytkami se ozývalo mlaskání.
„Pojď na frťana,“ pozval mě jeden dvacetiletý příjemný kolega.
Sešli jsme do baru. „Tomu říkáme mlaskavé tremolo,“ vysvětloval se smíchem.
„Škoda, že mezi renomovanými není dneska vlivná ženská,“ povzdechl mladý básník.
Druhý den seděli v autobuse vedle sebe pěvci mlaskavého tremola VH a mladá nadějná AB. Zanedlouho jí vyšla knížka.

TIP: mrkněte se ukázky autorské poezie
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět