
autorská tvorba

ukázky autorské prózy na březen

Olga Matzenka Fikrlová

Mají v třešních monitory… í
Je léto, maminka si zpívá, tlačí kočárek a já se v něm směji. V tlapkách držím štěně. Vezeme si ze slánské drůbežárny domů malého vlčáka. Narodilo se jich tam pět.
„Dostane jméno Bojar a bude uvázaný u boudy. Musí být hlídací,“ houkla babička na dědu,
a tím to pro ni skončilo.
Matka mlčela, mně byly teprve tři roky.
Chodívala jsem za Bojarem k boudě, štěkal, ale mně neudělal nic. Bylo mi jen moc líto, že není mazlicí.
Zato v noci! Psala se padesátá léta a babička měla strach, aby nám komunisté nesebrali zahradu. Pozemek se rozléhal na větší ploše, než bylo povolené.
„Slíděj tam, určitě. Proto ten pes tak vyvádí,“ šťouchla v noci do dědy a nutila ho vylézt z domu ven. Ne s puškou jako ve filmu, ale jen s holí. „Ty se navotravuješ, bábo, haló, je tam někdo????“ hulákal do noci.
Ozvalo se praskání a skok.
Děda dorazil k třešni, našel ulomenou větev a stopy po lupu.
„Počkej, ty syčáku, až tě chytím!!!“ řval děd a mával bezmocně násadou od lopaty.
„Ráno musíme ty třešně prohlídnout, určitě tam namontovali kamery. Drbohlavová říkala, že je teď mají všude a nás všechny sledujou ,“ usoudila babička. A tím to začalo.
Druhý den jsme očesali celý strom, namátkově museli třešně rozevřít, prohlédnout a strčit do pusy, nebo do sklenic na zavařování. Týden nám pak bylo špatně od žaludku.
Žádné kamery ani mikrofony se nenašly.
Děda přestal na několik dní mluvit. Babička pak chodila po zahradě jakoby nic a občas utrousila: „Dyť u nich nikdo neví….“

Zora Šimůnková

Uplakané ráno
Seděla jsem na okně a koukala do tmy, když…kde se vzal, tu se vzal, najednou sedí vedle mě malinký mužíček s černýma očima.
- Kdo jste?, ptám se.
- Klidně mi tykej, já jsem Večer, říká on a podává mi k pozdravu drobounkou ruku.
- Dobrý de…
- Pšššt, skočil mi do řeči. – Pouze VEČER…, vždycky jen DOBRÝ VEČER. - Stylově, víš, poučil mě.
Trochu jsem se usmála: -DOBRÝ VEČER – a proč jsi zrovna u mě?
Zavrtěl se na okně, teprve teď jsem si všimla dlouhého sametového pláště, který mu splýval s ramen a ztrácel se v zahradě.
Energicky si poklepal na čelo:
- Ztratily se mi hvězdy. Normálně utekly za Jižním křížem. Že má budoucnost, že je i na australské vlajce, že co tady…že jim chybí rozlet…Znechuceně mlaskl: - STARS!!! Česká obloha je jim malá! Tady byla každá sólistka – tam budou v nejlepším případě šedesátý kolo u Velkýho vozu!
Že by hvězdy opravdu zmizely z oblohy? Nebyla jsem si jistá, zda to fyzikální zákony dovolují…ale nebe bylo opravdu nějaké temné – bez jediného světla.
- No vidíš sama, ukázal mužíček rukou k obloze. – Proto jsem tady, potřebuju, abys posvítila Ránu.
- Neumím svítit Ránu, namítla jsem.
- Jsi Zora? Jsi – a co je Zora než ranní hvězda…buď v klidu. To zvládneš.
Opřel se pohodlněji o rám okna a začal si kasat plášť…-.Pomoz mi, tahej. Uchopila jsem do ruky měkkou látku…musela jsem tahat ze všech sil, mít tak svaly Pepka námořníka: jakoby samet vypil moře, tak byl plášť těžký. Sunul se po trávě, po záhonech…a za ním začínalo svítat.
- Večere, co děláš?!, ozvalo se hlasité zapištění pod meruňkou na zahradě. Tráva se zavlnila jako vlasy, z ní vyskočila rozcuchaná bytost a marně se sápala po plášti: - Chci přikrýt, chci přikrýt, vřeštělo to.
Pohlédla jsem na mužíka: - Jo,to je Ráno. Tahle jezinka. Zavolal pod sebe: - Vstávej, už je čas…
- Jaký: je čas, je čas, pištělo zase stvoření. - To je přece na tobě. Copak je normální, aby Večer určoval Ránu, kdy má být?
- A copak je normální, durdil se mužíček, - aby DEN tahal Večer z postele?
- To si vyřiď s nima, to si vyřiď s nima, to si vyřiď s těma svejma hvězdama. Dobře udělaly, že ti utekly! Už měly dost toho, abys je pořád strkal po obloze, to ti neřekly, co!!!
Šup – a skokem přistál Večer dole na trávníku: - Já ti dám, jedeš, jedeš…pustil se za Ránem, které dělalo dlouhý nos a povykovalo: Hvězdy, utekly mu hvězdy!!!
Ještě chvilku jsem slyšela jejich hádku, než se hlasy ztratily v dálce.
Za půl hodiny se spustil déšť. Tak nevím, kdo nakonec vyhrál, ale to ráno bylo uplakané.

TIP: mrkněte se ukázky autorské poezie
stránky věnované autorské tvorbě

publikováno: , tisknout stránku, zpět