
tiskové zprávy

Fotograf Dalibor Bednář přibližuje své známé i neznámé

Zveme vás na výstavu fotografií Dalibora Bednáře, který si ve své práci na výstavním souboru (Ne)známí zvolil koncepci systematického neformálního portrétování kulturních osobností. Soustředil se na věrné zachycení podoby, ale i osobitosti portrétovaných. Vernisáž výstavy proběhne v Salonu Maryška v úterý 14. dubna od 17:30 hodin, výstava bude v Salonu k vidění do 18. června vždy v úterý a ve čtvrtek od 15 do 18 hodin a v době konání dalších akcí.

S rozšiřováním technických možností fotografie a zpřístupňováním toho média doslova všem, jsme neustále a z různých stran zavalováni nekonečnými kvanty snímků většinou nám neznámých tváří. Portrétní fotografie se stává jedním z nejrozšířenějších žánrů. Čím tedy může fotograf v takové nadprodukci snímků zaujmout oči zlhostejnělého obecenstva? Dalibor Bednář si ve své práci na výstavním souboru (Ne)známí zvolil koncepci systematického neformálního portrétování kulturních osobností. Soustředil se na věrné zchycení podoby, ale i osobitosti portrétovaných. V této své snaze o osobité portrétování kulturních osobností není mezi regionálními fotografy na Ostravsku osamocený, podobnými fotografickými aktivitami se zabývají také např. herec Emanuel Křenek (1932) a fotograf výtvarník Miloš Polášek (1939).

Portréty vytvořené Daliborem Bednářem jsou nearanžované, pořízené spontánně a jak lze soudit z výrazu fotografovaných, v přátelské atmosféře vzájemného porozumění. Tento atribut, spočívající v neokázalém zachycení vzájemného přátelského vztahu fotografa a portrétovaných osob, je všem vystaveným portrétům společný a představuje největší hodnotu těchto fotografií. Od momentky se autor propracoval k portrétům se závažnější obsahovou výpovědí s důrazem na výtvarné pojetí a přehledné kompoziční řešení. Nejedná se tedy o pouhé popisné, dokumentární snímky, byť jejich dokumentární hodnota je nesporná, protože někteří z portrétovaných již dnes bohužel nežijí [František Řezníček (1954 – 2007), Rudolf Zukal (1935-2010), Dagmar Hochová (1926-2012), Stanislav Sedláček (1930 - 2013), Rudolf Štafa (1925 – 2014)]. Prvotním popudem k sestavení tohoto výstavního souboru a následném pokračování práce na jeho rozšiřování byl nález portrétu Františka Řezníčka pořízeného na přelomu let 2005-2006. Tento polozapomenutý portrét Daliboru Bednářovi připomněl, že jeho archiv obsahuje léty nastřádané množství portrétů výtvarníků, fotografů, sochařů a dalších tvůrčích osobností většinou z regionu Ostravska, které vytvořily jádro vystaveného souboru.

V osobě Dalibora Bednáře se propojují role zaníceného amatérského fotografa a neméně nadšeného organizátora řady pozoruhodných výtvarných a fotografických výstav. Když spolu s kolegou fotografem a přítelem Františkem Řezníčkem zahajovali v roce 2003 činnost Galerie G7 (činnost byla ukončena v létě 2013) asi netušili, jak početná bude řada vystavujících fotografů, malířů a sochařů, kteří měli možnost prezentovat svá díla v přívětivém prostředí této komorní galerie. Jako kurátor výstav se Dalibor Bednář setkával s mnoha autory a originálními osobnostmi a přitom samozřejmě nezapomínal na to, že je také fotografem a tak se jeho osobní archiv postupně rozrůstal o portréty jak renomovaných autorů, tak i autorů méně známých, nebo (ne)známých.

Martin Smékal, březen 2015

Dalibor Bednář a jeho (Ne)známí v Salonu Maryška
fotogalerie, vloženo 15. dubna 2015

Dalibor Bednář nám přibližuje své známé i neznámé
pozvánka

Dalibor Bednář nám přibližuje své známé i neznámé
plakát

Kdo je Dalibor Bednář

Dalibor Bednář se narodil v roce 1960 v Opavě, žije a pracuje v Ostravě, v zaměstnání se živí jako technik, fotografii má jako koníčka. Poprvé vzal fotoaparát do ruky v osmnácti, po odmlce na počátku devadesátých let se k fotce znovu vrátil. Obdivuje klasický přístup k fotografii s důrazem na černobílý proces. Zajímá se o městskou architekturu a vztahy lidí, kteří v ní žijí a spolu ji utvářejí, věnuje se také portrétu a aktu. Pracuje s manuálními kinofilmovými a středoformátovými fotoaparáty, začíná pracovat s velkým formátem negativu.

Od roku 2001 opět pravidelně vystavuje individuálně nebo s přáteli. Od roku 2004 vydává vlastní fotografické kalendáře. V roce 2010 vydal vlastním nákladem monografickou publikaci „Cestou fotografie db“.

V roce 2003 otevřel spolu s dlouholetým přítelem výstavní Galerii G7 v ostravské Chelčického ulici, kterou dodnes provozuje. Z části je činnost galerie věnována také fotografii. Od ledna 2011 byla Galerie 7 přemístěna na novou adresu Zámecká 2 v centru Ostravy, v létě r. 2013 byla činnost galerie ukončena.

Dalibor Bednář byl členem fotoklubu REFLEX v letech 1978 – 1989, od roku 1995 je členem FOTOKLUBU OSTRAVA. Zúčastňuje se výstavní činnosti v rámci společných výstav a projektů fotoklubu.

Významnější samostatné fotografické projekty:
Evropa na dlani, 2001
Jemné křivky těla, 2002
Paříž, Paříž…, 2005
Ostrava, 2007
Krajiny vnitřní a vnější, 2007
8 snímků pro Františka, 2009
Banát, 2010
Markéta, 2011
Tři na Ukrajině, 2012
(ne) známí, 2012, 2015
Lidé na pouti, 2013
Ocelové město, 2014

převzatá zpráva, foto: Dalibor Bednář a Renata Marcolová
Občanské sdružení Maryška

publikováno: , tisknout stránku, zpět