tiskové zprávy

sdružení MARYŠKA
náměstí T. G. Masaryka
e-mail: info@maryska.cz
poštovní adresa:
Šunychelská 56, PSČ 735 81
URL: http://www.maryska.cz

Ještě letos vydáme knižně strastiplný příběh bohumínské rodačky

Unikátní příběh židovské dívky, rodačky z Bohumína, která si za 2. světové války prošla strastiplnou cestu koncentračními tábory a dnes žije v New Yorku v Americe, ještě letos uvede v knižní podobě v českém překladu občanské sdružení Maryška. Příběh Mimi Glueckstein (rozené Rubin) překládá pro české vydání bohumínská rodačka, spisovatelka a překladatelka Alena Mrázová. Rozhovor s ní vedla pro Deník reportérka Michaela Zormanová.

Jak jste na tuto knihu narazili?
Zmínku o knize: „Mimi of Nový Bohumín, Czechoslovakia A Young Woman's Survival of the Holocaust The Story of Mimi Rubin 1939-1945, By Fred Glueckstein“- Mimi z Nového Bohumína, Československo, Mladá žena, která přežila holokaust, Příběh Mimi Rubin 1938 - 1945, Fred Glueckstein - podle vyprávění Mimi Glueckstein - objevil v internetu mladý historik Kamil Kotas z Chalupek v Polsku. Při příležitosti výstavy „Sousedé na Odře“ v bohumínské Maryšce (Bohumín a Chalupki mají historicky hodně společného, byla to kdysi jedna obec) upozornil na tuto skutečnost předsedkyni Občanského sdružení Maryška paní Kamilu Smigovou. Díky jejímu úsilí, organizačním schopnostem a dobrým kontaktům kniha vyjde v českém překladu v září roku 2015.

Jak došlo k tomu, že někdo v New Yorku napsal knihu o bohumínské holčičce?
Fred Glueckstein napsal knihu podle vyprávění své matky Mimi Glueckstein (rozené Rubin), která se narodila v Novém Bohumíně 29. září 1921. Rozhodli se tak oba poté, co se 27. ledna 2006 zúčastnili, spolu s dalšími 2000 přeživšími a jejich rodinami, prvního „Mezinárodního dne uctění památky obětí holocaustu“, který se konal na půdě Organizace spojených národů pod názvem „Vzpomínka a odkaz“.

Jaké bylo jednání s autorem ohledně získání práv k překladu a vydání?
Jednání s autorem knihy bylo velmi rychlé a přineslo dobré ovoce. Pod dojmem četby v originále jsem napsala, jménem paní Kamily Smigové, Fredovi Gluecksteinovi o záměru Občanského sdružení Maryška knihu vydat. Poskytl nám autorská práva na překlad i vydání. Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že Mimi Rubin ještě žije a těší se na knihu v českém jazyce. Newyorský novinář a spisovatel Fred Glueckstein byl příjemně překvapen naším dopisem a projevil přání jednou navštívit Bohumín, rodné město své maminky.

Jaké máte pocity z četby knihy?
Kniha je zajímavá, možno říci strhující, jelikož se řadí k takovým titulům, jako je na příklad Deník Anny Frankové nebo kniha Gerdy Weissmann Klein „All But My Life“. Ovšem v tomto případě se události odehrávají na místech nám důvěrně známých. Jde vlastně o odkrytí jedné kapitoly města Bohumína a také Těšínského Slezska, která měla zůstat utajena a nyní se otevírá v novém světle.

O čem kniha pojednává?
Kniha mapuje zhruba 7 let ze života hlavní hrdinky, převážně její strastiplnou cestu po německých koncentračních táborech a válečné útrapy, spojené se ztrátou nejbližší rodiny. Ale je zde i kapitola o nádherném dětství v Novém Bohumíně. Město a život jeho obyvatel mezi dvěma světovými válkami, jak je v knize zobrazen, nepřestává překvapovat. Na mnohé skutečnosti a souvislosti jsme neprávem zapomněli. Už samotný překlad této knihy bude připomenutím existence židovských spoluobčanů Bohumína a rukou podanou ke smíření.

Kdy kniha vyjde?
Kniha by měla vyjít v září 2015. Je plná překvapení. Opravdu velikých. Proto se čtenáři mají na co těšit. Jistě osloví všechny generace, tak jak si to přejí Mimi Rubin, její syn Fred Glueckstein a samozřejmě i my.

Jaké emoce kniha vzbudila v překladatelce?
Ohromné. Už samotný fakt, že ve mně probudila chuť číst v angličtině a zjistit vše, co jsem chtěla vědět od útlého dětství: Kam se poděli lidé, po kterých zbyly už jen hroby na židovském hřbitově (po některých ani to ne). Od dětství jsem slýchávala od dospělých, že „…se o tom nesmí mluvit“. Téma židů zmizelých z Bohumína bylo po celá léta tabu. Proč? To všechno se dočtete v knize samotné, i v doslovu překladatelky. A samozřejmě téma holokaustu nikdy neškodí znovu připomenout. O tom, co se tehdy stalo, by měli vědět zejména mladí lidé. A na konkrétním lidském příběhu jejich vrstevníků, v tomto případě 18leté Mimi, to je nejpůsobivější.

Co se vám jako překladatelce na příběhu nejvíce líbí?
Bezprostřednost a pravda. Mimo jiné, když jsem četla, že Mimi a její sestra chodily v dětství s oblibou na židovský hřbitov, kde se po setmění sázely s kamarády o zmrzlinu, že přejdou bez bázně na druhý konec, uviděla jsem sebe a svou sestru o třicet let později na tomtéž místě. Když jsem četla řádky, v nichž Mimi s nadšením popisovala svou školu, ale vlastně i moji školu, gymnázium na kraji bohumínského parku, rozhodla jsem se, že musím knihu přeložit. Přiznávám se, že už dávno jsem nepřekládala žádnou knihu s takovým zaujetím a fascinací. Dějinnou problematiku holokaustu dobře znám a mám i osobní důvody, proč jsem se o ni vždy zajímala. Orientuji se dobře i v židovských pojmech a zvyklostech. A to bylo v případě překladu této knihy důležité. S některými frazeologickými nejasnostmi mi pomáhal můj mladší syn. Moje erudice, překladatelské i spisovatelské zkušenosti a jeho vynikající znalost angličtiny přispěly k tomu, že kniha je pomalu připravena k vydání a všichni se na ni těšíme. Nyní se bude pracovat na její grafické podobě.

Občanské sdružení Maryška

publikováno: , tisknout stránku, zpět