První noc v novém bytě nedopadla tak, jak  si Helena představovala. Čerstvě natřené dveře nešly zamknout a tak si z bytu  udělala díky smetákům, kýblům a dalšímu náčiní svou malou pevnost. Helena si zařizuje koupelnu a kuchyň, vyjednává s elektrárnami i byťákem, pořizuje si novou kuchyňskou linku. Dostala se také do prvního sousedského sporu. Příčinou  sváru je voda, která díky rekonstrukci její koupelny v celém domě půl dne netekla. Helena, coby "grunt baba" se sama pustila do skládání kuchyňské linky. V místě, kam  ji chce postavit, se mění podlaha a Helena se tak nemůže dostat ani do koupelny.  Žádá proto o pomoc své sousedy ...

Pojďte dál, dáte si kafe? Co vám dělají dneska? Zeptala se sousedka. Nad hlavami to bouchá, chvílemi vrčí elektrická pila napojená na chodbové světlo. Bubínek v mozku. Rozpočet! Rozpočet! Odpovídej opatrně!!! Nevejdeme se do rozpočtu. … Ale, opravují kousek podlahy, je to pod dřezem nějaké prohnilé. Sedím u kafe, jsem poprvé v životě u cikánů na návštěvě. Teda podruhé. Poprvé to bylo v první třídě, to jsem byla u spolužačky Margity a doma jsem dostala výprask, byla mi z preventivních důvodů týden myta hlava petrolejem (to jako proti případným vším) a na návštěvy cikánských rodin mě tímto zcela přešla chuť.

Rozhlížím se. Necítím žádný cikánský odér, naopak voní to tu jak v parfumerii. V kuchyni nová linka, lednice s mrazákem, mikrovlnka, pěkný bílý oválný stůl a stříbrné židle, krásné záclony, plyšák a všude spousta umělých květin. Čím pestřejší a řvoucí barva, tím lépe. Byl zachycen můj zkoumavý pohled a jsem hned zvaná i do dalších místností. Páni! Kožená sedačka, luxusní obývací stěna, konferák s tónovaným sklem, všude spousta HI–FI techniky, křišťálu, opět plyšák. V dětském pokoji pěkné barevné válendy s úložným prostorem a všude čisto beze smítka. Na polštářích narovnané plyšové hračky, na policích na zdi samá drahá auta na ovládání. Musím chválit, ale je mi zle. Já bydlím v cikánském domě hůř než oni! Po obhlídce se skromně zeptám, jestli bych si mohla zajít na záchod. Bum! Jsem opět rovnýma nohama na zemi. Nová automatka trůní uprostřed nehorázného bince. Celá koupelna působí příšerným dojmem.

Odloupané a popraskané kachličky, na původní malbě ještě zbytky malty a sádry po zabudování bojleru, halda špinavých hadrů, bot a ve vaně špinavé nádobí. A umyvadlo nemají-jenže, buďme upřímní, ono by se jim tu s tou obrovskou automatkou ani nevlezlo! Teprve při odchodu si všimnu, že sice kuchyňská linka má dřez, ale není k němu přívod vody a odpad. Já mám přívod vody a odpad, ale ještě u něho nemám namontovaný ten dřez. A nemám umělé kytky, mám živou fialku! Přece jen z toho srovnání obou bytů nevycházím tak zle.

V mé kuchyni už je mezitím položena nová podlaha. Staré čtverce jsou vynášeny ven. Nepřekážím tam, kde se pracuje a jdu do pokoje. Na mé válendě leží ta nejšpinavější černobílá kočka. Využila toho, že je všude pootvíráno. Zdechlino, mazej ven. Kočka se na mne podívá, jako jestli to je opravdu na ni a pak se protáhne a znechuceně opouští dolíček v polštáři. Syknu, dupnu a kočka se milostivě dá na odchod.

Na schodech zůstal po dřevotřísce pěkný binec. Vezmu smetáček, lopatičku a kyblík a beru to schod po schodě. Ukážu sousedům, že schody jsou pěknější zametené. Po půlhodině jsem až dole. Kyblík je do poloviny zaplněný. Taky můj nos je zaplněný prachem. Spotřebuji celý balíček papírových kapesníků, než uvedu nos do původního stavu.

Po nocích na mě útočí komáři. Už jsem celá oštípaná. Rozespalá je honím ručníkem. Některé se mi podaří na zdi rozplácnout. Ráno nevěřím svým očím. Na stěnách hnědé šmouhy … no, nebudu rozpitvávat, jak asi vypadají. Tak zase budu malovat!

Další den se opět bourá. Tentokrát se vyměňují podokenní parapety. A opět malta a opět prach. Budu já někdy žít jak normální člověk? V pondělí se nemůžu dočkat konce směny. Mám takovou chuť na uvařený květák. Konečně vyzkouším ten elektrický vařič. A pustím si rádio! A zapnu bojler. A rozsvítím si v koupelně! Hřebínek mi spadne, jen co dojedu k domu. Lukáš mi vyřizuje, že tady byli z elektráren, že nemám drát na noční proud, tak mi nemohli zapojit hodiny.

Lezu do schodů jak zpráskaný pes. Nahoře chroupu syrový květák a opět čurám potmě. Večer jsem nějak neopatrně zavadila o přívod vody do splachovače. Dílo zkázy dokončil tlak ve vodovodních trubkách. Sousedi tuto skutečnost zjistili před půlnocí a bouchají mi na dveře, že jsem je vytopila. Za svitu svíčky se brodím v koupelně, uzavřu hlavní přívod vody a vytírám, vytírám. Sousedům asi budu muset vymalovat záchod. Miluji malování a hlavně malování cizích záchodů.

Druhý den se marně snažím dovolat do elektráren. Odpoledne utíkám z práce o chvilku dřív, abych chytla vlak do Karviné. Úřednice mi stroze odpoví, že smlouvu jsem podepsala na sazbu D25, což je kombinace denního i nočního proudu, tak musím odběrné místo na tyto hodiny připravit. Hledám slušná slova. Prosím Vás, já potřebuji aspoň nějaký proud. Nemusí být noční, ale aspoň nějaký. Byt mám už měsíc a ještě nesvítím. Kvůli neustálým komplikacím jsem tu už popáté. Proč jste mi to neřekli hned ! Vytiskne z počítače na duhový formulář novou smlouvu o odběru duhové elektřiny v sazbě D 02 a slíbí, že pozítří přijedou hodiny zapojit. Ptám se, jestli se nemohou vyskytnout ještě nějaké komplikace. Jsem ubezpečena, že tentokrát už bude vše v pořádku.

Mám v kuchyni i v koupelně položené nové linoleum. Je pěkné, vypadá jak plovoucí podlaha. Vraždit chci v momentě, kdy zjistím, že pod linem zůstaly nezametené kamínky a ty teď dělají na linu hrbolky. Ale krytina už je nalepená, mistr fuč, takže nic nenadělám a jestli vlítnu na byťák, že to chci strhat, asi mě nebudou mít rádi. Skřípu zuby a smiřuji se s hrbolatou podlahou.

Každý den po práci zase válečkuji. Tentokrát kuchyň. Sousedům už stěny uschly, bílím i jejich záchod. To má někdo štěstí. Nevymalováno deset let, tak teď to mají ode mne. Konečně si můžu říct: Hotovo! Umyju váleček, štětce, kyblíky a vše uschovám. Pěkně dlouho mě nikdo neuvidíte něco malovat nebo natírat! Už nemůžu váleček ani vidět. Zase jsem z těch pravidelných pohybů celá bolavá. Jak se tím někdo může živit?

V práci ještě jednou volám do elektráren, jestli se na mě nezapomnělo.Jdu s napětím domů. Zapojili, nezapojili, zapojili? V prvním poschodí leží na schodech igelitová taška a něco z ní teče po celé chodbě. Dle kroužících vos usoudím na nějaké nahnilé ovoce. Že schody opět připomínají skládku odpadků, už jsem si zvykla. Že, ač nekuřák, mám pořád kolem svého bytu špačky, s nelibostí překousnu. Ale že se budu do svého bytu brodit? Co mne tu ještě čeká??? Hurááá! Svítím. Hned zapojím do zásuvky rádio. Do druhé konečně Reid proti komárům. Nadšeně volám Pepovi, že proud mám a může přijet s vrtačkou, pověsíme tu kuchyňskou linku. Zapnu bojler a už se vidím naložená ve své nové vaně se spoustou pěny. Zapnu vařič. Co bych si tak uvařila. Už vím, cappucinko! A konečně rozsvítím v koupelně a rozhlédnu se. To jsem neměla dělat. Měla jsem poslouchat rádio, cucat cappucinko a zavřít oči. To, co vidím, mě vůbec netěší.

Vana, umyvadlo a záchod se lesknou novotou, ale zdi jsou příšerné. Sice jsou už jedním nátěrem nabílené, ale z pod něj leze tmavošedá barva. V místě původního umístění bojleru čtyři zasádrované díry. Všude se to hemží hajzlovými pavouky. Takže místo voňavé lázně jedu do drogerie pro bílý Latex. To jsem si od těch štětců moc dlouho neodpočinula! Protože svítím, nevšimnu si, že venku už je tma a jedu a jedu a jedu. Když začnu zívat, kouknu na hodinky - půlnoc a uvědomím si, že ráno jdu do práce a musím se vyspat!

Druhý den zkontroluji své dílo a pokoušejí se o mě mrákoty. Zeď je sice o něco bělejší, ale ta příšerná šeď asi nepůjde přetřít nikdy a k dovršení uměleckého dojmu je stěna jakoby postříkaná rezavými kapkami. Tak tomuhle nerozumím. Sedám na kolo a opět přepadám drogerii. Radím se s odbornicí a ona soudí, že původní nátěr byl asi olejovou barvou a ten olej vystupuje na povrch. Poděkuji a kupuji modrý Latex. Jsem natolik unavená, že natřu jen bok vany a nepokračuji dál. Druhý den bych asi dostala infarkt. Ten se o mne pokouší i tak, když na místě modrého nátěru je odporná popraskaná malba a jak schne, v kouscích odpadává na zem. Tu příšernost seškrábu špachtlí. Asi jsem málo ředila. Zředím barvu a opakuji nátěr. Radši zase jen malou plochu, ať vidím, co to udělá. Nechtějte vědět, jak malba vypadala druhý den. Opět stejně! Při vyslovení slov štětec, barva nebo malování, mi vyskakují na těle pupínky. Při důkladném prohlídnutí natřené plošky zjišťuji, že tam, kde bylo štětcem jen zlehka šmrncnuto, kupodivu barva na zdi drží. Spásný nápad. Je to koupelna, budu tu mít vlnky. A opět do zblbnutí vlnkuji. No paráda. Z koupelny se stalo umělecké dílo! Usínám spokojená. Ráno otevřu dveře koupelny a šok, voda tentokrát do metru a půl! Uklidňuji sama sebe. Klideček! To jsou jen tvé vlnky, malá mořská vílo!

Odpoledne přijel Pepa. Abstraktní malba koupelny se mu nelíbí. Vnucuje mi konzervativní kachličky.Vymlouvám se, že nechci do bytu zbytečně investovat, když nevím, jak dlouho tu budu. Že by mě ta sranda stála určitě 5-6 tisíc, to nahlas neříkám. Pepa nemá rád mé skuhrání nad neutěšenou finanční situací.

Naštěstí upouští od přesvědčovacích metod a vrháme se na práci. Zoufalá ukazuji Pepovi vyrobené šuplíky. Pak už jen sleduji koncert. Řeknu vám, když se na to člověk dívá, je to brnkačka. Pepa trpělivě pomocí kladívka odklepe přiklížené stěny, vyvrtá znovu dočista otvory, slepí k sobě tři stěny, vsune dno, přišroubuje čelo a za půl hoďky jsou šuplíky jak z továrny. Pak jdeme na kuchyňskou linku. Pepa změří skřínku, vyznačí na zdi křížky a vrtá. Konečně první skřínka visí! Nakřivo. Tak dolů a znova vyměřit. Druhý pokus je úspěšnější. Ale Pepa spokojený není. Má strach, aby moždinky nevypadly, stěny jsou jak máslo. Sednu na kolo a jedu koupit moždinky desítky. Pan mistr se shání po větším křížovém šroubováku. Nemám. Sednu na kolo a znova do železářství. Opět skříňku sundat, vydolovat moždinky, zvětšit díry, dát větší moždinky, pověsit skříňku. Opět nakřivo. Při sundávání z neznámých důvodů vyjede z dvířek sklo a s rachotem se rozbije. Střepy se rozsypou a nádherně zapíchnou do nového lina. Pepa se tváří provinile. Přináším oběť bohům, kteří hlídají mé obydlí. Mám vyděláno. A taky vím, co budu zítra dělat. Hledat v Bohumíně sklenáře!

Pouštíme se do druhé skříňky. Ta bude viset na zdi, která sousedí s koupelnou. Pepa zaloví ve vrtácích a vytáhne dvanáctku. Se slovy, že tyto už to snad udrží, zatlačí do vrtačky a ejhle, mám mezi koupelnou a kuchyní větrací otvor.

Jak zareaguje Helena na nechtěné větrání? Co dalšího se s vrtačkou ještě stane?

zpět na titulní stranu prknonovely