Pět let byla bez práce.
Osud ji zavál do Bohumína.
Pořídila si byt v Romské čtvrti.
Nad jeho zvelebováním trávila týdny.
Dnes má svou židli. A kdo má židli, bydlí.
Příběh, který se skutečně stal ...

Kdo má židli, bydlí je název "prknonovely", která byla v rámci literárního večera OS Maryška poprvé uvedena v pátek 15. dubna 2005. Autorkou reálného příběhu je Helena Červenková, bohumínská básnířka a prozaička. Povídka "Kdo má židli, bydlí" nabízí osobité postřehy, které si autorka zaznamenávala v průběhu období, kdy se rozhodla pořídit si v Bohumíně vlastní byt. Při jeho zařizování se podle Heleny Červenkové stalo tolik překvapení, že by byla škoda je nezaznamenat.

Ke své autorské próze a netradičnímu podtitulu "prknonovela s příchutí Primalexu" Helena Červenková uvedla: "Prknonovela je můj zcela nový název pro určitý druh literárního žánru. Telenovel je plná televize, tak jsem se rozhodla, že když se můj příběh četl v Maryšce na prknech, která znamenají svět, bude to prknonovela. Příchuť Primalexu jsem si vybrala proto, že coby laik jsem v novém bytě pořád něco bílila a natírala," vysvětlila Helena Červenková, která se v Maryšce dlouhou dobu prezentovala pouze jako básnířka.
		Autorkou prknonovely je Helena Červenková z Bohumína.

Kdo je ... Helena Červenková, autorka "Kdo má židli, bydlí"

Heleno, co vy a básničky. Kde má kořeny vaše láska k poezii?
Básničky jsem milovala od malinka. Na základní škole v Ostravě-Porubě jsem před svými spolužáky měla výhodu pěkné české mluvy, protože oba rodiče byli jihočeši. Toho taky využívali učitelé a posílali mne na různé soutěže v recitaci. Přiznám se, že jsem byla školák a student na zabití. Já se nikdy nenaučila učit, protože ke vzdělávání mi bohatě stačilo to, co jsem zaslechla jedním uchem v poslední lavici, pod kterou jsem si neustále četla. (Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím knihám ...) Jak říkávali mí pedagogové ... ta kdyby jen trošku chtěla, tak má samé jedničky!Ale ona nechce!!! ... Takže, hlavně na gymplu ve Frýdku-Místku, abych nedostala čtyřku z jazyka českého, tak jsem se naučila zpaměti básničku a čtyřka byla zažehnaná.

Kdy jste se vrhla na psaní básniček. Vzpomeňte na své počátky coby básnířky ...
Zamilované básničky jsem v pubertě nikdy nepsala. Vždyť já pro lezení po stromech a ježdění na vypůjčeném kole jsem ani nepostřehla, že jsem v nějakém dospívání. Věděla jsem o sobě, že dovedu do sloky poskládat pár slov, aby se to jakž takž rýmovalo a spolupracovníkům jsem občas veršovávala:
Už to štěbetají všichni vrabci
i my přicházíme s gratulací
Tak Ti přejem hodně zdraví,
ať ti játra nechuraví... atd.
Proboha, nespojovat mne s touto tvorbou, to opravdu bylo jen z hecu a aby řeč nestála!!! V roce 1998 jsem se stala nezaměstnanou a začala žít v lůně Beskyd. Nádherná příroda, ale i děsná samota ze mne udělaly básnířku. Tyto začátky jsou v básnické sbírce Rok na Morávce (2002). Následovalo psaní o moravčanských stromech a věřte, že všechny stromy, o kterých píšu, jsou (nebo některé byly) reálné a každému zájemci je na místě můžu ukázat :-) Píšu ale i o lidech a obyčejných věcech kolem nás.

Kdy jste přišla na chuť próze a povídkám?
O psaní prózy jsem se pokoušela už dávno. Můj život je tak bohatý na různé příhody, nečekané zvraty a překvapení, že jsem to v letech 1995-7 házela do psacího stroje. Dokonce jsem toto "veledílo" poslala do nějaké literární soutěže, ale byla jsem zchlazena, že je to jen takové tlachání přišel, viděl... Prozaička se ze mne opět stala až okamžikem, kdy jsem se dobrovolně vintegrovala do svérázné komunity. Nesměle jsem svou novelu nabídla Maryšce a tentokrát jsem uspěla - aspoň v městském formátu :-). Dneska, namlsaná poplácávání po zádech, že se to dá číst, jsem se vrátila ke svému autobiografickému románu a po večerech ho tluču do PC a přepracovávám do čtivější podoby, takže se máte na co těšit!!!

Co patří mezi velká přání básnířky a autorky novel Heleny Červenkové?
Na co se nejvíce těším? Až mi jednou po smrti dají Maryšáci na oprýskanou zeď pamětní tabuli: Zde žila a tvořila Helena Červenková. Vzhledem k lokalitě, jsem jim ale připravila tvrdý oříšek, z čeho by tabule měla být? Pokud bude z kovu /na bronz se asi Maryška nezmůže :-)/, tak stejně skončí ve sběru. Pokud by ji na Léto-kruzích vytesal nějaký řezbář do dřeva, asi se s ní zatopí, ale co bych se starala, nechám to na triku maryšákům !!!

Tisková zpráva k projektu