Helenu navštíví demoliční četa v podobě kamarádky s dvěma malými dětmi, tak potom tu spoušť do půlnoci uklízí. Klidnou povánoční atmosféru vystřídá zděšení ze spotřebované elektřiny a Helena opět utrácí-tentokrát za propan-butanová kamínka. Tak topí levnějším propan-butanem a elektřinou jen svítí a pere - teda jen do té doby, než začne pračka stávkovat. Ale to neznáte Helenu, ta se pustí i do opravy pračky !!!

Prádlo je v jednu konečně vyprané, ještě ho pověsím … já se picnu, batikovala jsem všechno na modro, protože v bubnu zůstala čepice. Ta je na odpis. Ponožky bleděmodré, hmmm, stejně už bílé nejsou moderní!!! Bleděmodře žíhané utěrky mi nebudou ladit do hnědozelené kuchyně, ale to nějak rozchodím.

Jsem tak zblblá zprávami o ničivé vlně Tsunami, že se mi v noci zdá sen, jak vlna smetla náš baráček. S hrůzou se posadím na lůžku a potmě kontroluji situaci. Není to pravda! To se mi ulevilo. Vždyť já už ten svůj byteček mám docela ráda. Není to ještě pořád ono, spousta věcí mi schází, ale třeba se dočkám. Kamarádka mi slíbila nějaký lustr do pokoje, prý docela ucházející, tak se necháme překvapit. Jiná kamarádka mi slíbila servírovací stoleček, ale je prý červený, tak zase budu natírat. Praxi už mám, to zvládnu levou zadní!

Přivážím si domů hooodně ojeté PC. Táhnu ho v obrovské polské tašce. Nemá velkou cenu, ale přece jen nechci, aby to mí sousedi věděli, protože jeden nikdy neví, kvůli čemu mě budou chtít vybílit. Na mém provizorním stole se krásně vyjímá. Spleť drátů je tak nepřehledná, že když zjistím, že nefunguje ani klávesnice ani myš, musím znovu rozplést chumel elektrických vodičů a opakovat pokus. Odpojím všechna připojení a postavím bednu na světlo a vezmu na to optiku. Já se picnu. Opravdu nad zdířkami je pro blbce krásně namalovaná myš a klávesnice. No jo, když selže všechno, je dobré si přečíst návod. Zase vše nastrkat do patřičných otvorů, pustit do toho duhovou energii a ejhle: M O J E PC je funkční. A mám novou hračku! A tak po nocích ukládám fotky a vtipy a všechnu svou literární tvorbu. A tím pádem mám i svůj první přehrávač cédéček. Mám teda jen dvě, co mi věnovala kamarádka, která vede dětský sbor. Něčím se začít musí a všechno v životě je jednou poprvé. Pokojem se lineou dětské hlásky a je mi fajn.

Vyprala jsem zimní bundu a jala se jí pověsit na sušák za okno. Ještě jsem ani necvakla poslední kolíček a žuch! Bunda napitá vodou dopadla s obrovským plesknutím pod okno. Když si představíte druhé patro a pozdně noční hodinu, musí vám být jasné, že se začala otevírat okna se zvědavci. Ještě že nevolají na policii, že někdo hodil k jejich baráku bombu. Vyčkala jsem, až se okna zase zavřou a pak pod rouškou tmy jsem šla sebrat hnusnou mokrou bundu vyválenou v prachu, plivancích, špačcích a psích výkalech. Měla jsem chuť s ní praštit rovnou do popelnice, jenže zima ještě nekončí a v čem bych asi chodila? Tak aspoň z nejhrubšího otřepat, znova vyprat a raději pověsit v koupelně.

Neustálým přesouváním skřínek utrpěl trochu jejich nátěr, tak jsem se rozhodla ho renovovat. Kolega v práci mě přesvědčil, jak je jednoduchá manipulace barvou ve spreji a přidal návod práce. Vyzkoušet se musí všechno. Po ujištění prodavačkou, že se jedná o matnou černou, jsem se dala do díla. Nejdříve jsem šejkrovala nádobkou do zblbnutí. Pak jsem se řádně připravila. Okolí skřínek jsem vystlala novinami, přelepila úchyty a odstranila vše z poliček.

Pak s prstem na spoušti jsem nemířila do houští, ale na plochy nábytku a stříkala, stříkala, stříkala. Pod černí zmizely všechny šrámy. Nelibě jsem zjistila, že se jsem lepkavá a musela jsem ruce drhnout solvinou. Vlasy nešly ani rozčesat, takže rovnou umýt a to hlavní přijde! Světe div se! Barva sice do druhého dne uschla, ale protože byla lesklá, nábytek je velice abstraktní. Na matných plochách jsou zcela zřetelné stříkance lekslin. A k dovršení všeho zjišťuji, že nepatrné droboulinké krůpějky barvy jsou po celém pokoji.

Já toho spolupracovníka odstřelím. Nejhůř dopadl koberec. Po odstranění novin se ukázala krásná, dle položených novin, ohraničená čistá místa, která lemuje černá kropenatost. Obdobně vypadá sedačka, na které jsou pro změnu patrny stopy po položeném ovladači k televizi. Obchůzkou po pokoji shledávám další a další puntíčkatá místa, ale tam, kde jsem vůbec nestříkala! Zavrhuji veškeré novinky chemického průmyslu a kupuji klasický černý matný Balakryl, štětec a ředidlo. Tím se snažím odstranit kropenatá místa. Čichačem asi nikdy nebudu, výpary jsou mi odporné a tak toho nechám, protože kýžený výsledek se stejně nedostavil a tak na nejzničenější místo na koberci přisunu křeslo.

Vyhodí Helena barvu ve spreji rovnou do popelnice? Nebo snad ...

Další díl vychází v úterý 31. ledna 2006.

zpět na titulní stranu prknonovely