Půjdu do toho znova. Tam zkrátka nezůstanu. Nenechám se zabít… ze zamyšlení mě vytrhne vyslovení mého jména. Úlevou vydechnu. Úřednice vypisuje číslo účtu a částku, kterou mám zaplatit a pak se na mě obrátí s otázkou, jestli mám vůbec radost. Popravdě odpovídám, že tomu všemu ještě nemůžu uvěřit. Sehrálo se to všechno strašně rychle. Jak jsem sešla schody, nevím. Po městě jdu jak náměsíční, chodník se pode mnou houpe. Doma začnu ťukat esemesky rodině a všem známým, že od prvního srpna budu bydlet mezi lidmi. Snad teprve teď mi dojde, co se v poslední hodině stalo. Píp píp, číst zprávu? Čtu povzbudivé odpovědi. Nejkrásnější SMSkou od dcery je mi sděleno, že teď už mi do Bohumína klidně půjčí chlapečka. A třeba i na víkend. Mobil skrápím přívalem šťastných slz.

Spodní dveře raději nezamykám. Těch čtrnáct dní to tu ještě musím vydržet. Zamknu se jen v kuchyni. Myslela jsem, že tentokrát usnu bez problémů. Kdepak! Znova a znova se mi v hlavě odehrává stejný film, jak mě sousedka chytila pod krkem. Hrůzou začnu popadat dech a ze spánku opět není nic. Měla bych začít balit. Ale tajně, ať sousedi nic netuší.

Skládám ve skladu prázdné krabice do sebe až do velikosti televizní bedny. Dokonce i nápis od nějakých speciálních rukavic se tak tváří. Táhnu to domů na kole a opravdu se mne soused ptá, jestli je to televize. Přisvědčím, že je, ale už postarší a s hekáním „televizi“ táhnu do poschodí. Takže mám letos dovolenou na Bali. Balím a balím a balím. Naplněné krabice se vrší. Pokoj je opět skladiště. V kuchyni demontuji linku. Chtělo by to chlapa. Ale nakonec postačí jen šroubovák a trochu trpělivosti.

V pátek je mi předán můj nový byt. Jedeme do osmého patra. Ve výtahu se dočtu, že mě někdo miluje, ale to vybírám jen j ediný pěkný nápis. Ostatní už tak milé a optimistické nejsou. Odemykáme krásnou světlou místnost. Bytové jádro je hnusné umakartové a všude je cítit původní majitelka. Ale je tu všechno nové. Minivana, umyvadlo, baterie i záchod. Stěny pokoje jsou sice bílené, ale už i já to umím lépe. Převezmu klíče a při vyprovázení bytové referentky je mi v přízemí ukázána poštovní schránka. Vracím se nahoru druhým z výtahů. Ani tady nejsou stěny ušetřeny různých hanlivých vzkazů. Přemýšlím a vzpomínám, že v mém původním domě na chodbě žádné malůvky a nápisy nebyly! A to jsem bydlela u …, (však víte!) Pravda, ti asi neuměli psát, těm šly jen kosočtverce!!!

Necháme úvah a hurá do bytečku! Z balkonu je nádherný výhled na půl Bohumína a blízké okolí. Na parapet okna postavím květináček s kytičkou, co se prý jmenuje domácí štěstí. Ano, tady bych už konečně chtěla mít své domácí štěstí. Zase střádám plány, co kam postavím. Před stěhováním ale ještě musím znova vymalovat. Tak jo. Hned v sobotu začnu opět bílit zdi Primalexem. Což o to, malíř už jsem zkušený, jen mi nějak ubývá sil. Ale, nejsem v tom sama. Kamarádka Anička mi pomůže s vybílením stropu, protože na to si opravdu netroufnu. Pokoj začíná být opravdu bílý. Dokonce i voní čerstvou malbou. Pach z jádra však byt opustit nechce. Vykoupím drogerii a po celém bytě rozložím voňky. Odmontuji hnusnou kuchyňskou linku, ale tím se odpojím od vody. Bez vody je zle. Spím ještě ve starém bytě, tak si každé ráno napustím do několika PET lahví vodu a ta mi musí vystačit po celý den na malování, umývání i spláchnutí záchodu. Ale co to je proti pocitu, že konečně bydlím mezi normálními lidmi. Věřte, že jsem ze svého bytu opravdu šťastná.

Radost mi opět dovede pokazit jen přepážková pracovnice na elektrárnách. K sepsání smlouvy potřebuje originál novou nájemní smlouvu a novou revizní zprávu a starou nájemní smlouvu a starou revizní zprávu. To není pracovnice přepážková, to je přímo pracovnice překážková. Protože jsem polovinu dokladů nevzala, tak musím znova cestovat tam a zpátky. Radím, pokud budete něco chtít vyřídit na elektrárnách, vemte s sebou raději i doklad o biřmování nevlastní babičky. Další pracovnice vůbec nechce staré smlouvy, prý až se odstěhuji, mám telefonem nahlásit konečný stav. Jestli si myslíte, že tím mé vyřizování skončilo, jste vedle jak ta jedle. Když potom žmoulám na lístku opsanou cifru a je mi hlasem na druhé straně sděleno, že musím přijet do Karviné podepsat žádost o odhlášení se z odběrného místa, jdou na mne mrákoty. To mi překážková pracovnice podepsat nedala. Odmítám jet opět do Karviné a ukecám telefonistku, ať mi to pošlou poštou. A opravdu třetí den je pošta ve schránce. Tak řádně vyplním žádost o ukončení odběru elektřiny na Tépichštráse a připíšu současnou adresu, kam mi mají poslat fakturu s vyúčtováním záloh.

A kdo mě odstěhuje? Toť otázka! Zkouším to u syna. Stěhování je nešikovně naplánováno na den jeho třicátých narozenin. Nebo je naplánováno šikovně, ale v nešikovný termín se narodil on!!! Ale protože je to hodný syn, tak v tom maminku nenechá a s kamarádem přestěhují aspoň ty těžké věci a pak už jedou oslavovat. Jen tak mimochodem, při halasném návratu ve čtyři ráno prý dostali oba i ostatní oslavovatelé od městských strážníků pokutu za rušení nočního klidu!

Jedna kamarádka mi pomůže a skoro do půlnoci taháme nábytek a krabice a pytle a balíky a nikdo(ani já sama) nevěří, že by se mi tohle všechno mělo vlézt do nového bytečku. Jsem dodělaná tak, že i hrnek s čajem se mi zdá být pětikilový. Z poloviny jsem nastěhovaná na chodbě a krabice jsou nacpané na balkoně. Konečně po týdnu je všechno rozbalené a na svém místě. Teda, to zas trochu zjednodušuju, protože každý den přetahuji několik skromných kousků svého nábytku sem a tam jak vagóny na posunovacím nádraží a hledám pro ně nejlepší místečko. Nejenže se vše pohodlně vešlo, ale ještě si pořídím novou sestavu skřínek s počítačovým stolem a policovou stěnu, která má aspoň opticky oddělit obývací prostor od kuchyňského.Opět pomůžou dobří lidé, ještěže jich tolik znám!!!

Na skřínky rozestavím svou zeleň. Vyřešena další nevysvětlitelná záhada. Zatímco kytky ve starém bytě chřadly, tady se jim očividně daří a všechny tři africké fialky nasadily na květ. Od kamarádky jsem k svátku dostala zase nějaké zelené listy, tak se mi botanická zahrada rozrůstá. Přijedu domů a zjistím, že mi nejde proud. Zkouším jističe v bytě i na chodbě. Šok! Můj elektroměr je odmontován! No mě picne. Volám na elektrárny. Celé odpoledne je linka obsazená.

Konečně kolem sedmi večer se můžu doptat, proč jsem odpojena od proudu. Dostali jsme vaši písemnou žádost o ukončení odběru elektřiny. Já snad kousnu do mobilu. Ano, žádala jsem o ukončení odběru elektřiny, ale asi se vám tam vloudila chybička, protože se jedná o ukončení ve starém bytě. A odpojili jste mne v novém bytě! Paní na druhém konci se začne omlouvat, že asi došlo k nedorozumění. Po zkušenostech, které s elektrárnami mám, se už nedivím ničemu. Slibuje, že zítra budu mít opět proud. To je pěkné, sliby se slibují, blázni se radují! Takže nic neuvařím na elektrickém vařiči, nic neohřeju v mikrovlnce, nebudu svítit, nebudu poslouchat ani rádio, ani televizi, nepustím si počítač… Nadějné vyhlídky! Když mi druhý den volají z elektráren, mám zlé tušení, že mě zase budou posílat od čerta k ďáblu a kdovíco po mně zase budou chtít? Nechtějí nic!!! Naopak, přijímám informaci o namontování nového elektroměru a omluvu za způsobené trable.

Balkonu se nemůžu nabažit a bydlím převážně na něm. Dá se tam plést i číst. A vyzkoušejte jak chutná jíst za pokukování na spěchající tam v hlubině. A vůbec, proč mám stůl v kuchyňském koutu? Když z okna se dá tak krásně sledovat cvrkot na pěší zóně a jestli nechci vidět lidi, koukám jen na střechy, komíny, stromy. Rozhodnuto! Stůl postavím pod okno a k němu židli. A kdo má židli, bydlí.

KONEC ... nebo snad ne?!?!

P.S.: Historie se opakuje.
Během měsíce mi opět někdo ukradl z chodby uzamčené kolo !!! ...

zpět na titulní stranu prknonovely