Helena má novou hračku, pořídila si starší počítač. Aby neodvykla práci natěračské, dala se do opravy nátěru skřínek - tentokrát novátorskou metodou a má abstraktní skřínky i koberec!!!

A máme po sněhu. Přestanu jezdit autobusem. Jízda do práce na malém skládacím kole se stává utrpením. Nejenže se našlapu jak Večerníček, ale už dvakrát jsem si málem rozbila čuchometr, protože kolo se klidně při jízdě začalo rozkládat a jízda na rozloženém kole opravdu nepatří k mým vrcholům akrobacie.

Navíc nemám kryt na řetězu, tak zničím veškeré kalhoty, ve kterých na kolo usednu. Chce to návštěvu nějakého cyklomarketu. Ve specializované prodejně, kam jsem přitáhla kolo až k pultu, mi nejdřív pan prodavač naznačil, že s kolem se do prodejny nejezdí, což jsem nechtěla chápat já, protože jak mu mám vysvětlit co a ke kterému kolu chci??? Při pohledu na mou socialistickou skládačku potlačoval úsměv a pohrdání najednou. Kryty na řetěz na takovéhle vykopávky se už opravdu asi deset let nevyrábějí. A ani mi odborník nic neporadí? Snad nějakého kutila, který by něco vyrobil z plechu. Tak nic, tak budeme ničit kalhoty, třeba to vyjde levněji než řemeslník. Až konečně přestanu splácet kuchyň, asi se poohlédnu po nějakém kole. Když dorazím k domovu a mí spolunájemníci tam postávají, schválně vzdychám a hekám, jak se na tom kole nadřu a jaký byl můj krásný horák a kde je mu asi konec a snažím se vzbudit jejich lítost. A kupodivu, zabralo. Soused mi povídá, že kamarád prodává kolo a že se ho zeptá za kolik. Semínko padlo na úrodnou půdu!!!

Po několika dnech opět potkám souseda a ptám se na kup. Prdlačka! Kolo prodali někomu jinému. Tak šlápni do pedálů skládačky a nečekej, že ti spoluobčané pomůžou k nějakému kolu. Stejně by bylo čorknuté a dostala by ses do problémů.

Ale, asi jsem sousedovi hodně sympatická, protože po nějakém týdnu mi sděluje, že pro mne má kolo a táhne mne do sklepa. Odemkne jedny dveře a sestupujeme do katakomb a ještě jedny dveře. Šmankote, snad mne tu nehodlá znásilnit? Ale fuj, na co ty hned myslíš? Opravdu tam stojí červené dámské cestovní kolo s šestikolečkem a na rámu má lesklý nápis Helena. Sousede, neblbněte, proč jste tam dával ten nápis? Tvrdí, že je to originál, že to on né! Páni, vypadá docela dobře, ale kolik za něj ten vydřiduch bude chtít? Prý to má od známého a je za pětikilo! A dušuje se, že není kradené. No, nekupto! Plácneme si, soused vytáhne kolo z útrob sklepení a jedu na zkušební jízdu. Pozorována asi dvaceti sousedy s námahou sedám na kolo, které je nějak divně vysoké a dvakrát málem políbím asfalt, protože po skládačce si na nový stroj nemůžu zvyknout. Objedu blok domů a zkouším převody.

Pak konečně dojedu k domu, zabrzdím a předvádím se sousedům jak puberťačka. Kdo mohl tušit, že na přední brzdu přitlačím víc a z kola se málem stane divoký oř? Spadla jsem z něj tak šikovně, že rám mám mezi nohama-nedomýšlím, co by, kdyby to nebylo dámské kolo… Ještě ho několikrát prohlédnu a zjistím, že řídítka jsou mírně narezavělá. Konečně mám uplatnění pro barvu ve spreji. Venku snad nenadělám takovou spoušť! Sousedka se zhrozí, když mě vidí přicházet s barvou a odrazuje mne od mého úmyslu argumentem, že opravdu není kradené a nemusím ho přestříkávat. Vida, znalá věci!!!! Ubezpečím ji, že jdu jen přestříkat rezavá řídítka. Obalím zbytek kola novinami a nastříkám. Ještě to chce kyblík, prášek a hadr, protože kola jsou dosti zablácená. Ta námaha stála za to. Je jak z továrny.

Páni kluci, to je teď jízda. Sice se ještě stále nemohu zbavit dojmu, že mi ho příslušníci asi zabaví, až mě zastaví, ale po několika dnech už mi to nepřijde. Svaly ochablé po zimě teď denně cvičím vzpíráním, protože dotáhnout mé nové kolo do druhého patra, to už chce opravdu dobrou fyzičku. Taky s bývalým kolem nastal problém, kam s ním???-teda myslím kam s tou skládačkou, co chce Pepa mermomocí vrátit. Kdyby byla moje, tak ji věnuji svým spolubydlícím. Ale do vrácení se o ni musím postarat jako o vlastní!!!

Jak si poradí s touto nerudovskou otázkou?

Další díl vychází ve čtvrtek 2. února 2006.

zpět na titulní stranu prknonovely