 |
|
|
Po nepříjemnostech na úřadě a objasnění poplatků i nedoplatků
je Heleně prodloužena nájemní smlouva na dobu neurčitou. Paní
úřednice nevěří, že se tam nebojím nadále bydlet.
|
Jojojo, je to o toleranci! Vracím se takhle kolem osmé večer z
práce domů a zase táhnu svůj dopravní prostředek do schodů, když
vtom se otevřou dveře u sousedky a spustí na mne, že když lezu
do patra s tím kolem, vždycky obiju roh u jejich dveří!
No to je teda troufalost. Tento obitý roh je tu už rok, co tu
bydlím a tak se bráním, že jsem ho určitě neotloukla já, přece
vždycky dávám pozor. Sousedka otevírá hubu, až je jí vidět do
žaludku, že prý, kdo má furt po mně tu chodbu zametat? A upouští
od formalit a spustí na mne tykání, kterým mne posílá do dosti
hanlivého pojmenování části ženského těla!!!“ A co bych dělala
u vás v kuchyni, odpovídám ještě pořád klidně já.
Mladá a slušná paní je přece jen méně chapito, tak oponenturu
nepochopila a dál ječí na lesy svoje, že lezu do schodů jak
buldozer a otřískávám omítku. Kruci, co to tu na mě zkouší?
V přízemí jdu kolem dvou rohů a neobiju je, tak proč bych měla
mít spadeno na ten roh u jejich dveří? Rozrušená sousedka už
zcela zapomněla na dobré mravy a tykáním mne nazývá nejrůznějšími
vybranými výrazy a znova mi připomíná, že chodbu uklízí jen ona.
Ale to přece není můj problém, já si svoji chodbu taky uklízím
sama a jestli se ty dvě na patře nedohodnou, tak já přece nebudu
uklízet ještě jejich chodbu. Znova oponuji, že opravdu ten roh
neobíjím, že nesu kolo opatrně, ale má slova sousedku neuklidňují,
naopak ještě razantněji mi šermuje rukama před obličejem, a že
si všimla, jak jsem do toho rohu vrazila.
Tak mi to měla říct hned v tu chvíli a ne až za půl roku. Když
se na podzim malovalo, předala jsem jim z byťáku pytlík sádry
a přidala svou vlastní špachtli. Ošprcali tehdy Primelexem
ledabyle zdi, na nějakou sádru se ani nepodívali, špachtli mi
nevrátili a teď tu na mne bude řvát? Kdepak na slušňačku s
takovými argumenty! Opět mě tykáním posílá do intimních míst a
že měli roh pospravovaný a obila jsem ho já tím kolem, co si
ho tahám až do obývačky!!!
Ano, tahám si kolo domů, nenechám si ho zase ukrást! Její
oslovování mé osoby už mne ale opravdu uráží, tak taky
zvyšuji hlas a připomínám jí, že jsem s ní na tykačku
nepila a nenadávám jí, tak by měla zkontrolovat své
vyjadřování, protože jinak tuto nedůstojnou diskusi končím. Ale
jako když píchnete do vosího hnízda. Prý spolu na tykání ani
pít nebudeme a nemám tady řvát, její děcka už spí! To je ale
zvláštní. Dokud hulákala ona, tak je vše v nejlepším pořádku,
pokud zvednu hlas já, tak budím spící děti! Tady mi pšenka
opravdu nepokvete, nejhorší je srážka s blbcem.
Tak jsem namíchala sádru (jak se mi hodí získané zkušenosti!!!)
a vyspravila inkriminovaný roh, jak nejlíp jsem dovedla. Po
dokončení práce jsem přišla ještě jednou dolů a úplně klidně
povídám sousedce, co seděla před domem na zídce, že v rámci
dobrých sousedských vztahů jsem roh svépomocí vysádrovala a
od zítřka každé ráno v 5.15, až půjdu z domu, u nich zazvoním,
aby si zkontrolovala neobitý roh. Ještě jsem svým milým
sousedům popřála dobrou noc a znechucená touto příhodou
jsem odešla domů.
Druhý den po návratu z práce jsem ironicky sousedy pozdravila
tak přeslušně, že to až zavánělo vlezdoprdelkování, ale pochopte,
že bydlet v této čtvrti musím a nemůžu si z těchto lidí nadělat
nepřátele, to jdou hned potom ke slovu nože a sekyry, brrrrrrrr!
Se spodními sousedy naopak vycházím velice dobře, halasně mě
vítají při příchodu, přebírají mi poštu a dokonce jsem jim dolů
nanosila a svěřila k opatrování své květinářství, když jsem
jela na pár dnů pryč. Soused je šprýmař, ráno mi při odchodu
popřeje šťastné a veselé, tak jsem na tu jeho hru přistoupila
a to ten den hned jinak začíná.
Využila jsem nabídku této sympatizující rodiny, že bych si
mohla kolo nechávat u nich ve sklepě. A jejda. Co to na mě šijou?
Nekoupila jsem ho sice tak draho, ale zase bych o něj měla přijít?
Soused vidí mé rozpaky, ale ujišťuje mne, že sklep řádně zamykají
a vchod taky a o své kolo se nemusím bát. Tak dojedu před dům,
svěřím své kolo někomu z rodiny a jdu polehoučku do patra. Ráno
zaťukám na souseda, při přejímce kola si popřejeme šťastné a
veselé a jedu do práce.
Byla to léčka? Nepřijde Helena o (byť levně) koupené ojeté kolo?
Další díl vychází ve čtvrtek 9. února 2006.
zpět na titulní stranu prknonovely