Helena má první konflikt se sousedkou, když ta ji osočí, že jí svým kolem otlouká roh. Spraví to troška sádry. Ještěže aspoň se spodními sousedy vychází dobře!!!

Investovala jsem do okrasy okna. Do truhlíku se vlezlo pět květináčků s popínavými muškáty. Moje okno je nejkrásnější v celém okolí. Ale ani sousedky pode mnou se nenechaly zahanbit a během týdne i u nich jsou za oknem květiny. Mám si myslet, že jsem to zavinila já a nosit nos navrch, jaká jsem dobrá? Ať už je to tak či tak, náš barák září květinami. Protože se už hodně oteplilo, začínají nám pod okny smrdět popelnice i kanály a tohle ani vykvětinkovaná okna nezachrání.

Přizabila jsem se v koupelně. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Koupelnička je uzounká nudle, tak se do vany leze tou kratší stranou. Jak jsem tak chtěla brát lázeň, jednou nohou jsem stoupla do vany a začalo mé exhibiční vystoupení. Pravá noha na vlhkém dně vany jela a jela a jela …až nakonec. S sebou ale táhla i zbytek těla, tak jsem levým kolenem přibrala pračku, loket jsem si do krve odřela na zdi při brzdícím manévru a do vany jsem na prdel žuchla jak pytel brambor. Pravá noha je jak natáhnutá na skřipec a příšerně bolí, levé koleno začíná napuchat, na prdel se asi dva týdny neposadím a to ještě nevím, jestli se z té vany vůbec dostanu ještě ven. Bojím se pohnout, ať si ještě víc neublížím. Na nějaké sprchování mě docela přešla chuť. Sedím ve vaně bez vody a bolestí mi tečou slzy. Vyplakáním jsem si trochu ulevila a kontroluji své údy. Rukama hýbat můžu, tak se aspoň trochu umyju a domlácená opouštím ring, abych si mohla v pelechu lízat rány. Nadopuju se brufíkem, nohy namažu nějakým speciálním gelem, na loket nalepím náplast a snažím se usnout. Myšlenku jít ukázat svá bolístka doktorům zavrhuji a další dny sedím v práci u počítače jen na jedné půlce sedinky a po skladu kulhám. Maminka by mi řekla, že se to zahojí než se vdám, ale nemám ani maminku, ani naději na vdavky! Přesto utěšuju sama sebe, že snad nebudu trpět do konce života, že to jednou musí přestat bolet!

Jednou takhle v úterý přijedu k baráku a už se ke mně žene soused, že prý mám děravou popelnici a musím si obstarat novou. Šmankote, takový argument! U domu stojí čtyři popelnice, protože jsme tu čtyři famílije a vházíme odpady do té, která ještě není zcela plná. A najednou se mě někdo pokouší přesvědčit, že zrovna moje nádoba na odpad je poškozená. Ale, abych si nedělala se sousedy problémy, zavolám ve středu na bytovou správu a nechám jednu popelnici vyměnit. Už ve čtvrtek u našeho vchodu stojí krásná stříbrná popelnice, radost pohledět. Ale druhý den u našeho vchodu krásná stříbrná popelnice nestojí a je po radosti. Naštve mne to tak, že chci okamžitě volat na bytovou správu, ale brzdí mne jedině to, že není úřední den. Zazvoním na spodní sousedku a vynadám jí, že jsem popelnici nechala vyměnit, ale že opravdu musím chodit do práce a nemám čas ji hlídat a že už pro další výměnu nehnu ani prstem. Nechám tam stát zkoprnělou spolubydlící a odcházím. V sobotu u našeho vchodu stojí krásná stříbrná popelnice znovu. Tady si někdo hraje na schovávanou? Vysvětlení je nasnadě.

Soused novou a ještě prázdnou popelnici údajně schoval do sklepa, aby ji nikdo neukradl a až měl plný kbelík smetí, tak ji zase ze sklepa vytáhl a pokřtil prvním komunálním odpadem. Ještěže jsem nikam nevolala, za blba bych byla jenom já. Mám přišroubovanou další poličku. A zase šíbuju s nábytkem v kuchyni. Sama. Když mě tahle stěhovací mánie popadne, tak stejně není nikdo po ruce a když je, tak mě stejně nechce pochopit. Opět sundat mikrovlnku z ledničky, přetáhnout lednici přes kuchyň a neodřít při tom lino. Potom přetáhnout skládací lavici, dát pozor na nožičky, ještě peřináč a zpět mikrovlnku. S každým odtáhnutým kusem se nábytek zdá těžší a těžší.

Když zjistím, že takhle se nedostanu k oknu, tak opět tahám zařízení po kuchyni A hledám výhodnější umístění. Asi na pátý pokus jsem konečně spokojena. Pak ale vrážím do válendy, protože samozřejmě zapomenu, že jsem ji postavila jinam. Tak, heleď, hlavou jsi nestěhovala, tu umořenou nemáš, tak ji používej a uvidíš, že do ničeho vrážet nebudeš!!! Mám ještě tolik plánů, jak zdokonalit své bydlení.

Načrtávám si na papír jakousi předsíňovou odkládací stěnu. Musím vyřešit dilema, kde je vlastně vchod do mého bytu a kde by tedy věšáky se zrcadlem měly být.

Jak bude vypadat odkládací stěna? Bude ji Helena opět vyrábět „na koleně“???

Další díl vychází v úterý 14. února 2006.

zpět na titulní stranu prknonovely